Dalším úhlem pohledu na aktuální fotbalovou událost je, zda je to vůbec událost. Česko totiž není fotbalový národ. Na rozhodující zápasy reprezentace nebylo vyprodáno ani na takových (z pohledu evropských arén) stadioncích, na kterých u nás v Praze reprezentace s Polskem a Severním Irskem hrála.
Na stadionech klubů hrajících nyní o špici domácí ligy, tedy v Jablonci a Teplicích, dýchá z ochozů místo euforie zmar a mráz. Nejinak tomu bylo nedávno třeba i v Liberci, kde místní stadionek nevyprodali ani v mistrovských sezonách. Jen Spartě na Letné a Slavii v Edenu se občas podaří solidní návštěvnost, na čemž mají největší zásluhu pražští sportovní novináři napříč všemi médii, vtloukající po desetiletí do hlav fotbalových fanoušků, že český národ se dělí jen na sparťany a slávisty.
Kdyby se jim občas neprohnala pod okny redakcí horda chuligánů z Ostravy, tak by tomuto stereotypu snad i uvěřili. Když už jsme u fotbalového násilí, tak ani to (naštěstí) u nás nestojí za řeč. Například skvělý dokumentární seriál televizního kanálu Discovery mapující fotbalové chuligánství v Evropě i po světě Česko úplně a správně ignoroval.
Shrnuto a podtrženo, ať už se na to díváme z různých úhlů pohledu, nejsme fotbalová země. Už slyším, jak vzpomínáte na skvělé tažení našich borců mistrovstvím Evropy v Portugalsku, které jsme mohli při troše štěstí i vyhrát. Ano, provázela ho euforie celého národa. Stejně jako dnes již skoro zapomenutý zlatý skok Aleše Valenty na dávno zapomenuté zimní olympiádě.
Když se vyhrává, je euforie vždycky. Ale to nemá nic společného s tím, jestli jsme fotbalový národ. Anglie nic pořádného nevyhrála pěkně dlouho a nikdo by si její fotbalovost nedovolil zpochybňovat. Pozor, když nejsme fotbalový národ, tak to automaticky neznamená, že jsme národ hokejový. I zde platí pravidlo vítězné euforie, jinak je to celkem nuda.
Takže jaký jsme národ? Nejspíše nijaký. Pan nový trenér s panem takřka novým předsedou fotbalového svazu mají jeden docela těžký úkol: alespoň vzbudit dojem, že jejich práce zajímá širší vrstvy obyvatelstva. Jak již bylo řečeno, úspěch je v takové situaci více než dobrým pomocníkem.
Teď je na čase přiznat, že sledování kopané patří k jedné z mých nejoblíbenějších činností ve volném čase. A vím, že je nás docela dost. Ale stále jsme jenom menšina, i když asi jedna z největších.
