Votava totiž tvrdí, že byl od roku 1998 tajným spolupracovníkem české rozvědky. Na rozdíl od filmového Jamese Bonda, který říkal, že "má povoleno zabíjet", se však Votava řídil heslem – "Povoleno prát špinavé peníze".
Votava říká, že pro rozvědku téměř šest let pral v cizině její černé fondy, zakládal krycí firmy a tajné účty pro supertajné operace špionů.
"Znám nejcitlivější informace rozvědky. Před třemi lety jsem od nich ale odešel. Nepohodli jsme se. Uznávám, že je dost neobvyklé, že s tím jdu takhle do novin, ale je to pro moji bezpečnost. Takhle si na mě, doufám, nikdo z bývalých zaměstnavatelů nic nedovolí," říká Votava.
Žádný vztah
A chrlí ze sebe desítky historek – uvěřitelných i neuvěřitelných. Kdyby k tomu nepřidal pár fotek, dokumentů a výpisů z bank, považovali bychom ho za blázna.
Ostatně, tak ho vykresluje i generál Karel Randák, bývalý šéf rozvědky, jehož Votava označuje za člověka, který ho ke spolupráci získal a jistý čas ho jako "top agenta" i řídil.
"Žádný vztah jsme s panem Votavou neměli. Je to blázen," řekl v pátek Randák. Avšak Votava předkládá soupis účtů ve dvacítce světových bank, které pro rozvědku založil. "Prošly jimi desítky milionů dolarů," říká.
Spisovatel
Rozvědka se podle Votavy podílela i na praní špinavých peněz dvou afrických diktátorů: liberijského Charlese Taylora a konžského exprezidenta Laurent-Désiré Kabily. "V bankách se tak míchaly peníze rozvědky i afrických diktátorů," říká.
Miloslav Votava má k šedé ekonomice světového bankovnictví velmi blízko. V tomto směru není žádný hochštapler. V Česku je považován za jednoho z největších expertů na zakládání firem a kont v zemích daňových rájů.
Tam si ulívají zisky boháči, kteří tak chrání své peníze před vysokým zdaněním.
Votava je autorem šesti českých knih o daňových rájích a 27 publikací na toto téma mu vyšlo v angličtině. Jak založit a řídit mezinárodní offshore banku, Daňové ráje, nebo Seychely – ekonomický a fiskální profil. To jsou názvy tří z nich. Prý šly na odbyt. Stejně jako Votavovy služby.
Rychle a diskrétně
"V daňových rájích jsem založil za celou tu dobu asi šest tisíc firem," říká. O Votavovy služby měla zájem i světová klientela. Zlom nastal ve chvíli, když spojil své síly s belgickým "Votavou", jakýmsi Walterem.
"Seznámil mě s Henri Bernardem, což byla pravá ruka liberijského diktátora Charlese Taylora. Kolik peněz jsem mu pomohl vyprat? To nemohu říct. To je obchodní tajemství," říká Votava.
A dodává: "Mé služby byly rychlé a diskrétní. Zanedlouho jsem uzavřel kontakt i s Frederykem Mocumbem, což byl poradce Laurenta Kabily, vládce středoafrického Konga. Založil jsem jim stovky účtů po celém světě."
Slíbili mi post konzula
Peněz, které chtěli tito diktátoři vyprat, bylo prý tolik, že za správu a poplatky se musely vynakládat měsíčně stovky tisíc dolarů. A to i přesto, že šlo o daňové ráje.
"Navrhl jsem jim, že by se dala založit offshorová banka. Když jsem jim na propočtech ukázal, kolik by ušetřili, hned se založením banky souhlasili," vzpomíná Votava. A tak vznikla Standard Hellier Bank.
Votava ji založil z peněz afrických diktátorů v Nauru, na maličkém ostrově v Tichém oceánu, severovýchodně od Austrálie. "To už jsem se znal s Karlem Randákem, tehdejším náměstkem rozvědky. Nabídl mi spolupráci a já se tomu nebránil. Viděl jsem v tom dvě výhody."
Pidistátečky
"Zaprvé se rozšířila působnost mé práce. A zadruhé jsem dostal jakýsi štít bezpečnosti. Při téhle práci se pohybujete na hraně, a když ty věci děláte i pro stát, tak je vše jednodušší," říká muž, který žil tehdy na Grenadě. Odtud řídil i svůj byznys.
Kdyby všechno klaplo, dostal by Votava i "trafiku do důchodu". "Rozvědka mi slíbila, že mi pak zajistí post honorárního konzula v Karibiku. Pracoval jsem na plné obrátky. Společně s rozvědkou jsme pak založili pobočky banky Hellier na dalších ostrovech," říká Votava.
A v zakládacích listinách bank, které ukazuje, se objevují takové "pidistátečky", které se hledají na obecných mapách jen velmi těžko: Palau, Samoa či Svatý Vincent.
Vyprali jsme přes tři miliardy
Votava tvrdí, že už v roce 1999 se s Randákem dohodl, že se založí i pobočka banky v Evropě. Vybrali pro to nejvýhodnější místo: Černou Horu. Mírné zákony, slabá kontrola a skvělá dostupnost – to byly tři hlavní výhody, proč právě tento balkánský stát.
V této bance už dokonce začalo podle Votavy působit i několik agentů a důstojníků rozvědky, a to jako její přímí zaměstnanci. "Přes Černou Horu prošlo 110 milionů dolarů, tedy něco přes tři miliardy korun. Rozlišit, co z toho byly peníze rozvědky a co jiných klientů, je teď už složité. Záznamy, které mám k dispozici, dokládají převody za jeden a půl miliardy korun," říká Votava.
Poté, co kvůli "demokratizačním procesům" v Kongu a v Libérii přestaly proudit do "Votavovy prádelny" peníze afrických diktátorů, podílela se na spoluvlastnictví této banky podle Votavy nepřímo i rozvědka.
Jeden rok ve vazbě
Pro tajnou službu měla banka v Černé Hoře strategický význam. Když třeba rozvědka potřebovala najít v cizině nějakého člověka a znala, jakou používá kreditní kartu, mohla se dozvědět jeho pohyb, v jakém hotelu bydlí nebo co si právě kupuje.
Banka v Černé Hoře tyto informace získala přes síť svých spřátelených bank. Že je uživatelem důvěrných informací rozvědka, to už nikdo nevěděl. V červnu 2004 se však Votava s rozvědkou rozešel.
Kvůli banálnímu podezření z podvodu pak najednou skončil ve vazbě. V ní strávil jeden rok. A teprve poté, co loni na podzim Topolánkova vláda odvolala z funkce šéfa rozvědky Randáka, dostal Votava odvahu mluvit.
"Napište si o Votavovi třeba tuny článků. Jsou to blbosti. To vás ujišťuji," říká Randák, který léta šéfoval "mistrům klamů".
