"Ze srovnání s jinými členskými státy Rady Evropy vychází Česká republika jako jednoznačně nejhorší," hodnotí počet stížností ministerstvo spravedlnosti.
O situaci má ve středu informovat vládu. Podle ministerstva nejsou údaje kanceláře
Evropského soudu za loňský rok ještě definitivní.
Kromě toho, že Česko vede v množství přibývajících stížností, dohání ostatní státy také v jejich přepočtu na počet obyvatel. Loni, kdy na milion obyvatel připadalo 150 stížností, byla republika šestá z 31 států.
Ministerstvo ve zprávě připouští, že nárůst počtu může odrážet zvyšující se nespokojenost občanů s prací české justice.
Po obdržení stížnosti soud nejdříve zvažuje, zda se bude případem vůbec zabývat. Pokud uzná stížnost za přijatelnou a obsahuje-li všechny formální náležitosti, oznámí to danému státu a vyžádá si jeho stanovisko.
Loni soud požádal Českou republiku o vyjádření k 86 případům oproti sedmnácti v roce 2003. Ve 27 případech týkajících se Česka pak v uplynulém roce vynesl rozsudek. V roce 2003 jich bylo pět.
V období let 1993 až 2004 prohrál český stát 41 sporů a vyhrál jediný. Deset soudů skončilo smírem a čtyři lidé svou žalobu stáhli. Naprostá většina případů se týkala nepřiměřené délky soudních řízení.
V zásadě platí, že rozhodnutí soudu nemůže zvrátit rozhodnutí tuzemské justice. Ani státu nemůže nařídit, aby změnil svou legislativu. Může pouze konstatovat, že stát porušil při posuzování kauzy lidská práva, a nařídit mu zaplatit odškodnění.
K Evropskému soudu zřejmě brzy zamíří také stížnosti kvůli regulaci nájemného. Majitelé domů ji považují za protiprávní. Částka, kterou by mohli po českém státu požadovat, odhadují na 30 až 50 miliard korun.
