Časy se mění. Dnes je kníže v české politice vzorem a velmi žádanou hodnotou. Mezi politiky, kteří pocházejí z chaloupek a paneláků, šlechtic září. Škoda, že máme jen jednoho. Svou noblesou držel nad vodou věčně se hašteřící zelené.
Poté, co zelení skočili do vody a utopili se, čeká ho úkol skutečně knížecí: s občanem Kalouskem vybudovat nikoliv malou středopravou stranu.
Ke knížeti se každý politik uchyluje, když je mu zle. Ale jeho noblesní a klidnou politiku nenapodobuje nikdo. Schwarzenberg v TOP 09 je jistě velkým přínosem, ale pozor, přínosem byl i pro zelené, a přesto naskákali do rybníka.
Silná a oblíbená osobnost v popředí je vždy dobrá, ale stranu v rozkladu či bez programu nezachrání. Každá strana musí mít grunt, kníže v popředí je bonus navíc.
Kdyby dr. Rath byl alespoň trošku šlechticem, neobtěžoval by veřejnost takovou hloupostí, jako je obraz Dzeržinského v kumbále na vnitru. Být hrabětem, napadlo by ho, že by vypadal jako hlupák. A přitom na Langera by mohl poštvat obrněnou policii, obraz Dzeržinského na zdi je jistě něco jako obraz Hitlera. Oběma hořelo srdce, byli vrazi, představovali hnutí potlačující práva a svobody lidí.
Zatýkají se nyní známí neonacisti, ale neokomunisti jsou v klidu. U Filipa policie v noci nezvoní, stěžoval si, že se vysílá dokument o vraždě Horákové. Shromáždění proti svobodě a právu lidí organizuje každou chvíli. Místo policejních zásahů se dozvídáme, že existuje militantní antikomunismus, že neokomunisti se už polidštili, dokonce že se omluvili a představují silný humanistický proud s filozofem Marxem v čele.
To všechno se dá říct i o neonacistech. Existují militantní antinacisti. Filip se polepšil, k Dzeržinskému se zatím nehlásí, Horákovou by prý už v nových podmínkách popravit nedal. Nepronásledovat komunisty a pronásledovat nacisty je zjevná nespravedlnost. Před zákonem si mají být všichni rovni, ale některá zvířata, jak vidíme, jsou si rovnější.
Když na to dneska někdo upozorní, přišijí mu nálepku, že je blázen, zavilec, mstivec. Že strašení komunismem je zastaralá věc. Strašit nacismem zastaralé asi není, ministr vnitra nacismus uviděl i v létajících vajíčkách.
Kdyby policie za svítání vtrhla do bytů komunistických předáků, mohlo by to nakonec potěšit i ty komunisty: perzekuce je odjakživa jejich obor. Zatčení by si připadali hrdinsky a nakonec, po advokátských tahanicích, by je zas pustili na svobodu. Tak to dopadne i s neonacisty.
Demokracie je slabá, odjakživa si své katy sama pěstovala – ve jménu svobody občanů. Když někde řve dvacet plešatých primitivů nacistická hesla, jsou v televizi ještě ten večer, což jim dává význam a zvětšuje velikost.
Když o ulici dál řve dvacet komunistů o znárodnění a třídním boji či chvalozpěvy na Stalina, dozvíme se, že komunisti zasedali k současné situaci. Když o dvě ulice dál čte dvacet básníků nejlepší verše století, nezmíní se o tom nikdo. Tak jdou dějiny.
Je mnoho malopravých a starokonzervativních straniček, které si nikdo nepamatuje. Mají ideály dobré, zmatené i kuriózní či zapšklé. Kalouskovi závidí knížete. Strana TOP 09 je tu od včerejška, ještě nevíme, co bude říkat, a už o ní píšu i já.
A Rathův útok se dá čekat každou hodinu. Kalousek má doma obraz papeže piráta Jana XXIII., který svolal koncil, co dal pak upálit našeho Husa. Tam vede Kalouskova politika! Ale být Rath alespoň hrabě, mlčel by raděj.
