V Perském zálivu vypukla před sedmi lety skutečná chemická válka, do níž byl vtažen i československý protichemický prapor. Nešlo tedy o druhotný spad z vybombardovaných skladů chemické munice v iráckém vnitrozemí, jak se dosud oficiálně uvádělo, ale o otravné látky pocházející z munice, která byla na hranicích Iráku a Saúdské Arábie. Vůbec poprvé se o tom veřejně zmiňuje velitel československého protichemického praporu Ján Valo, příslušník této jednotky Petr Želinský a reportér MF DNES Jaroslav Kmenta v připravované knize Pouštní horečka. Munici s otravnými látkami vyhodili do povětří sami Iráčané, kteří počítali s tím, že se jedovaté zplodiny dostanou s pomocí příznivého větru nad území koaličních vojsk. To by také mohlo - s přispěním dlouhodobého vdechování zplodin z hořících ropných vrtů - vysvětlit značné zdravotní potíže desítek tisíc amerických, britských, českých i slovenských veteránů ze Zálivu. Publikace zveřejňuje i další dosud neznámá fakta z kopie takzvaného deníku generála Normana Schwarzkopfa, v němž je záznam o hlášení československého protichemického praporu o zjištění otravných látek. Je to důkaz, že americké velení o varování Čechů a Slováků vědělo, avšak úmyslně je ignorovalo. "Je to falešná stopa," píše se v deníku. Avšak i poté, kdy se prokázalo, že českoslovenští odborníci se nemýlili, zakázal Schwarzkopf české armádě údaje o zjištěných hodnotách nervově paralytických látek sarinu a yperitu zveřejňovat. Ján Valo se ovšem brání, že by tyto údaje úmyslně léta tajil, aby je mohl použít ve své knize. "Opakovaně jsem upozorňoval na to, o co v Zálivu při použití otravných látek šlo. Mé zprávy se ale třikrát ztratily, na čas zmizel i deník praporu. Nikdo se našimi informacemi nezabýval. A když, tak jen okrajově," tvrdí Valo. Domnívá se, že i přes sedmiletý odstup od války v Zálivu pokračuje i nyní snaha zamlčet některé citlivé informace o tom, co se při tomto konfliktu ve skutečnosti stalo. Knihu Pouštní horečka totiž nakladatelství Naše vojsko odmítlo náhle počátkem prosince vydat, i když původně o rukopis velmi usilovalo. Nakladatelství nechce změnu svého postoje zdůvodnit. "Možná je v naší knize někomu nepohodlná pravda, a proto nemůže vyjít," tvrdí Valo. Martin Šnábl, předseda dozorčí rady firmy CBN Group, která vlastní vydavatelství Naše vojsko, nechce situaci komentovat. Přiznal jen, že má strach. Na opakovanou žádost, aby tlak, jemuž je vystaven, přece jen konkrétněji popsal, podnikatel po chvíli namítl: "Že by přišel někdo od náměstka ministra obrany Petra Taxe, od Bašty nebo někdo takový a řekl: hele, Šnáble, jestli to vydáš, tak já ti něco udělám..., tak takhle to není. Ale protože já tuhle strukturu dobře znám, tak já do toho nejdu principiálně, protože já tam mám moc vztahů, které by mi mohlo vydání knihy rozhodit," obává se Šnábl. Předsedkyně představenstva CBN Group Šárka Goldmanová nicméně naznačila pravý důvod podnikatelových obav. "Pokud vím, tak pan Šnábl o té knize jednal s někým z výboru pro obranu a bezpečnost sněmovny." Vlivný důstojník zpravodajské služby rovněž připouští jistý vliv americké strany. Odmítl však domněnku, že by Američané něco nařizovali. "To není jejich styl. Ale možná vyslovili jisté obavy a servilní úředníčci v Praze se z toho... Vždyť víte, co mám na mysli," naznačil důstojník.
JAN GAZDÍK
