V Uhersku dominovali Maďaři, Slovensko bylo maďarizováno a kvůli obavě z přílišného vlivu národnostních menšin nebylo v Uhersku ani všeobecné a rovné volební právo. Mnoha Slovákům se přesto podle slovenského historika Dušana Kováče v prvních letech samostatného státu s Čechy po Maďarech stýskalo.
"Vždy se objeví pocit ztráty, když vypadnete z většího celku. A Slováci tehdy vypadli z velkého státního celku. Navíc slovenský politický program stál až do první světové války na půdě Uherska. A ve válce bojovali Slováci v řadách c . k . armády , za císaře pána a uherského krále ," uvádí Kováč v obsáhlém rozhovoru pro server Pravda.sk.
"Proto je pravda, ačkoli se o tom málo mluví nebo píše, že mnozí Slováci po roce 1918 skutečně pociťovali prouherskou nostalgii. Jako za starou vlastí. Neboť se narodili a vyrostli v Uhersku, udělali v něm kariéru a tak dále. Ve 30. letech už to byla okrajová záležitost, ale v prvních letech po vzniku ČSR se to pociťovalo dost silně," dodává Kováč.
Slováci chrabře bojovali za Uhersko
Potvrzuje také, že za první světové války měli slovenští vojáci pověst chrabrých bojovníků za monarchii, která se dávala do protikladu ke "zrádným Čechům", kteří přebíhali k nepříteli a tam vytvářeli vojenské legie, které bojovali proti Rakousku-Uhersku, na konci války v poměrně impozantních počtech.
"Ta legenda vznikla hlavně díky propagandě uherské vlády a jejího předsedy Istvána Tisza. Chrabrost a věrnost Slováků měla vyniknout zejména v protikladu vůči nespolehlivosti Čechů. Povolaní (čeští) vojáci rukovali neochotně, objevily se i případy dezerce. Vojenské jednotky, v nichž bojovali Slováci, však patřily zejména v prvních měsících války skutečně mezi nejlepší . Alkoholem posílený slovenský voják se s vervou vrhal do útoku," uvádí Kováč, podle něhož ale nadšení Slováků mizelo s průběhem války a na jejím konci byli Slováci podobně nespokojení, jako jiné vojenské jednotky v monarchii.
Slovensko dostalo snové hranice
Pokud jde o První republiku, říká Kováč v rozhovoru pro slovenskou Pravdu, že Slováci dostali mnohem více, než plánovali i v nejsmělejších snech. "Jako politicky ještě nezformovaný národ dostali hranice, a to ještě jaké! Hranice z Memoranda národa slovenského, které žádali jeho autoři pro tzv. (slovenské) okolí, nebyly ve srovnání s těmito hranice snad ani poloviční," uvádí Kováč. Slováci se podle něj stali státoprávním národem.
"Měli své ministry, po zavedení zemského systému měli svého zemského prezidenta. Založili si svou univerzitu , školy s vyučovacím jazykem slovenština. Dříve byly všechny školy maďarské," říká slovenský historik. Proto dodává: "Vznik ČSR byl dokonce významnější pro Slováky než pro Čechy."
Výročí 28. října 1918 Slováci už dnes neslaví
Přes význam, který vznik Československa nejen podle Kováče, ale podle všeobecně přijímaného názoru pro Slovensko a Slováky má, není u našich východních sousedů 28. říjen od rozpadu federace státním svátkem.
Patří pouze mezi "významné dny", společně například se Dnem reformace, Dnem zahraničních Slováků, nebo výročím narození Ludovíta Štúra.
Po dlouhých snahách se před několika lety podařilo mezi státní svátky Slovenska vrátit alespoň výročí 17. listopadu 1989.
