"Nechť vláda uloží ministru národní obrany a ministru vnitra, aby bez prodlení učinili vhodná opatření, aby stopy činů výše uvedených byly, pokud je to třeba v zájmu veřejném, odstraněny," píše se v něm. Pojem "činy výše uvedené" znamená masakry na německém obyvatelstvu.
Dokument pochází z roku 1947, tedy z doby, kdy komunisté ještě neuchvátili zcela moc, ale už měli silné slovo. V archivu zůstal téměř nepovšimnut, než ho objevil historik František Hanzlík z vyškovské Vojenské vysoké školy pozemního vojska. "Ty dokumenty potvrzují to, co bylo spíše jen tušeno. Že ti, kteří měli dohlížet na nezákonnosti, se jich sami dopouštěli," řekl Hanzlík.
Složka s dokumenty obsahuje návrh vládního projevu, určeného pro ministry obrany a vnitra (těmi byli Ludvík Svoboda a Václav Nosek, oba reprezentovali zájmy KSČ), ale také výčet zdokumentovaných případů, při nichž byli masakrováni Němci. Ten je nadepsán: "Jen pro osobní informaci pana ministra".
Oba vládní představitelé se shodou okolností osobně podíleli na vyšetřování minimálně jedné tragédie: masakru v Ústí nad Labem v červenci 1945. Žádný z obou dokumentů není podepsán, podpisy nesou úvodní dopisy ze sekretariátu ministra obrany.
"O tomto archivním materiálu slyším poprvé. Ale odpovídá to situaci, představitelé státu s tehdejšími protiněmeckými událostmi skutečně měli problém, protože se o nich psalo v zahraničí," říká archivář z Ústí nad Labem Vladimír Kaiser, který se již léta zajímá o pozadí tamního protiněmeckého masakru.
O "nebezpečném" zájmu zahraničních novinářů se zmiňuje i objevený dokument: "... jde o činy, které by mohly být velmi snadno využity k hanobení celého státu, armády a složek veřejné bezpečnosti. Při obsazování pohraničí zastřelila vojenská jednotka v jistém prostoru v červnu 1945 na 1500 Němců..." A následuje výčet dalších případů.
Na jiném místě se zase píše o možnostech, jak tuto situaci řešit. Jednou z variant bylo zavedení informačního embarga: "Nechť vláda pověří svého předsedu a náměstky jako předsedy politických stran sdružených v Národní frontě, aby bez odkladů vyložili výše zmíněné skutečnosti na důvěrných poradách představitelů svých politických stran a působili, aby veřejné projednávání těchto případů, zvláště tiskem, bez prodlení ustalo."
Jinou variantou byla důvěrná schůze branného a bezpečnostního výboru Národního shromáždění, porada generálních tajemníků všech politických stran (která by byla samozřejmě prohlášena za tajnou) nebo tajná schůze šéfredaktorů denních listů.
Hanzlíkem objevené dokumenty nebyly v plném znění pravděpodobně nikdy publikovány, nezmiňuje se o nich ani kniha Rozumět dějinám, kterou před krátkým časem speciálně nechalo zpracovat ministerstvo kultury, aby veřejnosti vysvětlilo okolnosti poválečného odsunu a tzv. Benešových dekretů.
