A ministr zahraničí Cyril Svoboda vyzývá k dialogu s nevládním sektorem v Bělorusku.
"Máme stále v živé paměti zkušenost s tím, co znamená být o lidská práva ochuzen a současně zažívat pocit, že to svět vlastně nezajímá," vysvětluje ministr Svoboda.
"To je povědomí, které některé členské země EU nutně nemohou mít. I když nebývá vždy snadné tyto pocity a zkušenosti sdělit, stojí za to se o to trvale pokoušet."
Už loni kvůli tomuto záměru vznikla na ministerstvu zahraničí sekce pro boj proti totalitním režimům.
Kvůli Kubě šlo letos Česko proti EU - a "koktejlovou válku" nakonec úspěšně vyhrálo. Zabránilo rozhodnutí Unie, které mělo zakázat zvát kubánské disidenty na recepce ke státním svátkům. To by znamenalo izolaci Castrovy opozice.
Ale ne vždy byl český postoj tak nekompromisní. Ještě v roce 1999 se Zemanova vláda pustila do dobrodružného obchodu, když vyvážela přebytečné obilí do totalitního Běloruska. A to i přes protesty tamní opozice.
Po nástupu Cyrila Svobody do čela diplomacie v roce 2002 se to změnilo. Na jeho pokyn nedostal běloruský diktátor Alexandr Lukašenko vstupní vízum, a proto nemohl přijet na pražský summit NATO.
Český vztah ke komunistickým diktaturám má i svou druhou tvář - tu představuje komunistická strana. Její politici také velmi často objíždějí totalitní země, ale tamním spřízněným lídrům vyjadřují podporu.
Zatímco senátor Schwarzenberg byl z Kuby minulý týden vyhoštěn, poslance za KSČM Petra Braného v Havaně jen pár dní před touto událostí slavnostně vítal náměstek ministra zahraničí Rodríguez. Do Pchjongjangu hned po Zaorálkově delegaci právě míří za soudruhy sám šéf KSČM Miroslav Grebeníček.
