V současné době je aktuální otázka, jak zvýšit neutěšené příjmové části státního rozpočtu. Zde je jediná možnost: nastoupit náročnou cestu alespoň částečné obnovy, aspoň některé předchozím hurá systémem rušené průmyslové výroby. Byla to chybná politika všech vlád. Při obnově by mohla začít platit jednoduchá ekonomická rovnice: s možností nových pracovních příležitostí snížíme vysokou nezaměstnanost a upraví se tím nedostatečný příjem státního rozpočtu. Veškeré vládní úsporné škrty rozhodně příjmy nezvýší, nýbrž jen dále sníží snižující se ekonomický růst. Většině občanů byly zmrazeny příjmy, polepší si – zcela absurdně - pouze soudci i chybující zákonodárci.
Poznámka editora KavárnyAčkoliv s tímto textem nesouhlasím téměř ve všech bodech, mimo jiné, proto, že argumentuje velmi přibližně a bez souvislostí, rozhodl jsem se zařadit jej sem. Je totiž výrazem určitého sílícího způsobu uvažování a rozčarování. Berte jej tedy jako zaznamenaný signál jistého trendu nebo možný předmět polemiky. jch |
Zánik strojírenství, skláren, obuvnického odvětví, textilek či chemické výroby, devastace zemědělství i potravinářství, nic z toho nepřineslo něco užitečného. U dosud zbylé části průmyslových podniků dochází i přes mnohá vládní prohlášení a sliby k nepopiratelnému potlačování podnikatelské konkurenceschopnosti oproti ostatním zemím Evropské unie. Jednou z příčin, kterou nechce nikdo vidět, je naše chaotická, nesrozumitelná, byrokraticky nejasná legislativa. Názorným příkladem budiž zákon na podporu obnovitelných zdrojů s dopady na občany i průmysl. Důsledek: drtivě vysoká cena elektřiny. Podle technických předpokladů mohou dva nové bloky Temelína dodávat zhruba trojnásobek elektřiny, než kterou dnes vyrobí obnovitelné zdroje.
Další tragedií ČR byla privatizace pro stát prioritních odvětví do rukou nadnárodních společností. Například nedomyšlený rozprodej těžařského průmyslu přináší především zvyšování cen uhlí promítající se do všech komodit výroby energií. K tomu přispívá i politické omezování těžby uhlí. Dobře na tom není ani petrochemický průmysl. Důsledkem chybné zemědělské politiky jsou naprosto zbytečné, skoro padesátiprocentní dovozy - mnohdy nekvalitních - potravin. Výsledkem rozprodeje telekomunikací jsou uplatněny - oproti západním sousedům - nenormálně vysoké ceny telefonních hovorů, zaviněné důmyslným zahraničním obcházením zdejšího mizerného špatného telekomunikačního zákona. Trvalý rozklad zdravotnictví přináší neustálé zdražování léků, pokračující finanční spoluúčast pacientů a nesmyslné poplatky. Rovněž vysoké a neustálé zvyšování cen vodného a stočného rázně omezuje hygienické, uživatelské i zahrádkářské potřeby občanů a výroby průmyslových odvětví. Tak je možné dlouze pokračovat.
Proti všem těmto drastickým opatřením je řadový občan zcela bezmocný. Postupně se u nás zvyšuje procentní hranice chudoby. Logicky se to projevuje i v pokračujícím kolapsu průmyslu, ve snížení exportu, v dalším navýšením nezaměstnanosti a v poklesech příjmů do státního rozpočtu.
Není třeba připomínat, že platy i důchody oproti Německu i Rakousku jsou třikrát až čtyřikrát nižší - při srovnatelných cenách základních potravinových a dalších potřeb! Je proto nepochopitelná, statistickým úřadem asi úmyslně klamavě uváděná inflace pod tři procenta.