Dominantou moderně pojaté expozice je osmimetrová kostra dravého dinosaura rodu Carnotaurus ze svrchní křídy Argentiny. "Je to naprosto věrná kopie. Dodala nám ji specializovaná firma," řekl Martin Košťák, jeden z autorů expozice.
Chlupáčovo muzeum historie Země, jak se nová expozice jmenuje, vzniklo ze starých sbírek Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty, které byly doplněny. Muzeum dostalo jméno po předním českém paleontologovi.
Sbírka pro odborníky i laiky
Mezi největší unikáty muzea v evropském a možná i světovém měřítku patří kolekce zkamenělin starých více než půl miliardy let. Nápadné jsou i zachované triasové ryby a plazi z lokality Hallein v Rakousku.
V muzeu vystavují také kompletní kostry mořských plazů - ichtyosaurů, křídové ryby z Libanonu a řadu dalších. Nechybějí ani unikátní fosilie z našeho území.
Velkou cenností je asi deset originálů malíře Zdeňka Buriana, většinou jde o jeho nejznámější díla, jejichž reprodukce vídali lidé ve školních kabinetech přírodopisu.
Sbírka je prvotně určena odborníkům, tvůrci se však snažili o to, aby byla srozumitelná i studentům středních škol a laikům.
Příprava trvala několik let
Sbírky byly založeny na konci 19. století – v té době se o ně odborníci ještě řádně starali. Během druhé světové války však utrpěly, když byly zavřeny vysoké školy a budova se sbírkami využita k jiným účelům.
Přesto se vzácné nálezy zachovaly, a dokonce přibývaly. Tehdy však začaly nešetrné zásahy do sbírkových fondů a řada vzácných exemplářů byla zcela nenávratně ztracena. Časem bylo navíc zrušeno místo kurátora a o sbírky se nikdo nestaral. Vzácné nálezy skončily ve sklepě ústavu v nedůstojných podmínkách.
"Jedním z mála, kdo se tento neutěšený stav pokusil změnit, byl právě profesor Chlupáč. Proto jsme se rozhodli - na počest jeho nedožitých narozenin - pojmenovat tuto expozici po něm," uvedl Petr Kraft z Ústavu geologie a paleontologie.
Ústav nechal za 12 milionů korun vybudovat nové prostory, aby předměty bylo možné ukázat veřejnosti. Stavba trvala několik let. V roce 2008 se stěhovaly sbírky a na podzim byla dokončena expoziční část.
Malý živočich s velkými možnostmi
"Největší vzácnost máme asi tady, vlastně jde tak trochu o našeho předka," říká Martin Košťák a ukazuje do vitríny za ocasem dinosaura. Je v ní vidět otisk malého tvora na plochém kameni. Celý měří asi dva centimetry.
Vedle zkameněliny je i obrazová rekonstrukce: modré zvířátko je zvětšené asi na 10 centimetrů a vypadá nejspíš jako nějaké beznohé embryo. Jmenuje se Haikouella lanceolata a je podle vědců "podezřelé" z toho, že stálo u počátku vývoje všech obratlovců.
Právě z takovýchto strunatců se během milionů let vyvinuly první ryby. Dál už tento příběh zná každý absolvent přírodopisu pro základní školy: na konci této vývojové linie jsme my sami.
Tento "malý tvor s velkým potenciálem" žil ve spodním kambriu (tedy asi před 530 miliony let) a pochází z čínského naleziště Cheng-jiang.