Americá základna má naštěstí dvě části: rakety, ale i radar.

Americá základna má naštěstí dvě části: rakety, ale i radar. | foto: Profimedia.cz

Česko, lovec raket? Ano

  • 166
Ještěže má zamýšlená americká protiraketová základna v Evropě dvě části (samotné rakety a radar), které nemusí být na jednom místě. Část naší politické scény tak opět může předvést svoji pružnost. Správnější slovo je vychytralost, což ale zní v tomto případě pořád eufemisticky.

Když se zjistilo, že proti raketám je většina veřejnosti i podivuhodná aliance zahrnující prezidenta Václava Klause, velkou část sociální demokracie, zelené, komunisty i různé skupiny intelektuálů, byla rozehrána nová hra – o radar.

Ten se v druhé polovině minulého roku začal až marketingovým způsobem představovat jako něco méně významného, méně sporného a méně nebezpečného.
Česko se tedy jako vždy rozhodlo zůstat věrným spojencem Ameriky i zodpovědným členem NATO a současně chytrou horákyní.

Kličkovaná kolem základny pak dospěla v pátek večer až k žádosti USA, zda by Česko souhlasilo alespoň s radarovým zařízením.

Co s ní?
Říci ano. A to bez referenda.
Proč?

Existuje dostatečné množství důvodů nejenom pro samotný radar, ale pro celou základnu.

A co třeba Hizballáh?
Je pravdou, že několik amerických raket (počítá se, že jich bude kolem deseti) a radar naši bezpečnost rozhodně nezachrání a postavení Česka až tak nezmění. Ale byl by to od vstupu do NATO další krok správným směrem.

Směrem k vyjádření jasného postoje k režimům a skupinám, jejichž nepřijatelné ideje už dávno překročily všechny hranice – například pomocí teroristických útoků a šířením myšlenek nenávisti a konfrontace.

Nelze totiž vyloučit, že tyto nesmiřitelné ideje budou někdy "přenášeny" právě raketami, které nemusí vlastnit pouze státy, ale i různé radikální organizace.

Podívejme se na libanonský Hizballáh, který je dále vyzbrojován Íránem a který drží v šachu neskonale vojensky mocnější Izrael. Před dvaceti lety bylo něco podobného nemyslitelné.

Giganti si hrají jiné hry
Je proto nezodpovědné, scestné a nebezpečné se domnívat a tvářit, že se nás nijak do budoucnosti netýká napětí na Středním východě, že zcela mimo nás půjde vývoj situace v případě mocenských a vojenských (tím pádem i raketových) ambicí čím dál silnějšího Íránu. Že nepřátelé Západu nepoužijí všechny prostředky, aby prostor Evropy a USA dále oslabili.

Jak se tomu bránit? Jistěže jeden radar o ničem nerozhodne, ale je to určitý vzkaz, je to symbol, protože v současném nevyzpytatelném světě se mají použít jakékoli prostředky a kroky pro zvýšení a posílení naší bezpečnosti.

Nebuďme přitom naivní a nemysleme si, že někdo kromě Ameriky je schopen kdekoli a rázně vojensky zasáhnout. Není. Sami jsme s necelými 2000 vojáky, kteří jsou vycvičeni pro boj (ostatní slouží jako zázemí), stát nesmírně slaboučký.

Mnozí lidé si také neuvědomují, že giganti jako Německo a Rusko (přestože s nimi máme relativně dobré vztahy) vždy hrají svoji hru, a ta není nikdy stejná jako ta naše.

Referendum? Ne!
Odpor k základně pramení také z rostoucího antiamerikanismu, který již není doménou levice. Řeči, že jsme lezli do zadku Rusům a teď tam lezeme Američanům, jsou absurdní. USA nás o radar žádají, a pokud jej odmítneme, nestane se nic zvláštního.

Připomínám, že Rusům lezla někam prostřednictvím dvou milionů svých členů před listopadem 1989 Komunistická strana Československa. Copak dělají její bývalí členové? Kampak lezou dnes?

Navíc je vyloučené, že by si většina veřejnosti nastudovala podklady o podmínkách fungování základny a skutečném stavu, který ve světě panuje. V případném referendu by proto rozhodovaly emoce. Lidové hlasování se proto v tomto případě nehodí.

Vůbec mi přitom nevadí institut referenda. Považuji letité handrkování o něm za nedůstojné. Každé rozhodnutí má ovšem jiné logické zákonitosti.

Historie a tyto zákonitosti nás poučily (zdá se, že nedostatečně), že kvíkání pacifistů, politické hrátky a podceňování budoucích hrozeb vedou k nestabilitě a oslabení bezpečnosti. Postavme zde proto radar. Alespoň radar.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video