A dosáhnou tedy vyššího vzdělání.
Ve školách stráví každý v průměru šestnáct let. Chlapci dokonce o půl roku déle, protože jsou ve studiích úspěšnější než dívky.
Šance získat maturitu či univerzitní diplom se u nás navíc rok od roku zvyšují. Česko dopadlo dobře v počtu středoškoláků, kterých má ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi nejvíce ze všech (88 procent).
Vysokoškoláků však má skoro nejméně - jen dvanáct procent. Statistiky v tomto případě ovlivnil nedostatek míst na vysokých školách. A co hůř: skoro čtyřicet procent studentů u nás stejně jako v Rakousku či Francii univerzitu nedokončí.
Nejúspěšnější jsou z tohoto pohledu mladí Japonci či Britové. Česko nedopadlo dobře ani ve srovnání, kolik dává na vzdělávání peněz. Na jednoho žáka připadne ze státní kasy ročně 2449 dolarů, tedy něco přes 66 tisíc korun.
Zhruba stejné je to na Slovensku či v Polsku. Jenže například ve Spojených státech, Rakousku či Norsku vydají na každého studenta až třikrát tolik.
Studovat se dětem nechce, i když mohou
Ctižádostivé české děti zrovna nejsou. Alespoň pokud jde o náročná studia. Každý druhý patnáctiletý kluk říká: než si lámat hlavu nad knížkami, budu se živit rukama.
Ta zpráva statistiky trochu zaskočila. Když se patnáctiletých školáků ptali, čím by chtěli být, zjistili, že zvlášť chlapci oproti svým vrstevníkům v jiných zemích po studiích nijak zvlášť netouží a poohlížejí se spíše po řemeslu.
Že se bude živit rukama, si v Česku podle údajů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj plánuje víc než polovina chlapců - konkrétně 53 procent. Mladí Američané, Němci či Italové jsou v tomto ohledu o poznání ctižádostivější než Češi.
Dívky mají větší ambice
"Navíc platí, a to ve všech třiceti sledovaných zemích, že dívky po vzdělání touží víc než chlapci," podotýká Michaela Kleňhová z Ústavu pro informace ve vzdělávání. Dívky v deváté třídě základních škol si nejčastěji plánují, že budou pracovat ve zdravotnictví a ve školství.
U chlapců zase vedou technické profese. Děvčata, která se rozhodnou pro učiliště, se zase nejčastěji chtějí stát kadeřnicí a chlapci číšníkem. "Úplně minimální je zájem o stavební profese, jako třeba tesaře a zedníky. Vůbec nevím, kdo tu tuhle práci jednou bude dělat," říká ředitel jedné z turnovských základních škol Karel Bárta.
Ve své škole ovšem problém s mizivými ambicemi dětí nezaznamenal. Naprostá většina jeho žáků odchází studovat.
Na školství Česko šetří
Šance získat maturitu nebo univerzitní diplom se přitom rok od roku zvyšuje. A to i přesto, že Česko na školství dává mnohem méně peněz než jiné vyspělé země. Zhruba stejně jsou na tom na Slovensku či v Polsku.
Například Američané vydají na každého studenta třikrát více. "Je to špatně. Nedostatek peněz už se odráží i ve vybavení škol. Státům, které do školství investovaly, se to přitom vrátilo: jejich hospodářství bylo rázem výkonnější," říká Bárta.
Ministryně školství Petra Buzková to tak černě nevidí. I když souhlasí, že školy by si víc peněz zasloužily. "Snažíme se dát do školství víc peněz každý rok. Ale nejde ten rozpočet zvýšit skokově," podotýká.
|
Za katedrou stráví český učitel nejméně času Na první pohled se zdá, že se čeští učitelé, zvlášť na prvním stupni základních škol, oproti svým zahraničním kolegům zrovna "nepředřou". Ve třídě jim posedává v průměru 21 dětí. To například v Austrálii musí kantor zvládnout 26 žáků a v Turecku třicet. A co víc: za katedrou stráví český kantor jen 605 hodin ročně, skoro nejméně ze všech zemí. Učitel ve Spojených státech stráví výukou o třetinu času víc. "Je pravda, že úvazky našich učitelů patří k nejkratším. Na druhou stranu ale práce učitele zahrnuje mnohem víc věcí než jen samotnou výuku," podotýká ředitelka pražské Základní školy Mendíků Jitka Poková. A právě v tom je háček. Čeští učitelé, jak upozorňují ředitelé škol, totiž na rozdíl od svých zahraničních kolegů fungují zároveň jako "dozorci" a "uklízeči". Hlídají děti na chodbách, uklízejí kabinety nebo třeba kopírují podklady pro výuku. Například v Německu či Francii učitelé nic takového dělat nemusí: mají na to asistenty. |
