"Tak to je u většiny průmyslově vyspělých zemí," říká Jaroslav Šantroch, náměstek ředitele Českého hydrometeorologického ústavu.
Česko má i trochu smůlu. Leží v srdci Evropy, takže řeky zde pramení a odtékají za hranice. "U látek přenášených vzduchem je to dáno převládajícím prouděním, kvůli němuž škodliviny spíše vyvážíme," dodává Šantroch. Poslední mezinárodní údaje, které jsou k dispozici, pocházejí sice už z roku 1998, ale i tak lze podle Šantrocha konstatovat, že poměr export-import zůstává přibližně stejný.
Česko posílá více škodlivin do Polska, Rakouska a na Slovensko, než z těchto zemí přichází k nám. Naopak s Německem má Česko "příznivější" bilanci: Víc škodlivin importuje než exportuje. Existují ale regionální výjimky.
Například škodliviny, které poškozují Krkonoše a Jizerské hory, pocházejí z převážné míry z ciziny, především z Polska, ačkoli celkově Česko do Polska více škodlivin exportuje.
Opakem jsou Krušné hory, které poškozují především české zdroje. Více škodlivin sice přichází z Německa, ale když se proudění vzduchu otočí, Krušné hory včetně německého území na to doplácejí víc. Proudění z východu či jihu je totiž pomalejší než západní či severní. "A to znamená, že koncentrace škodlivin v ovzduší jsou větší než při západním nebo severozápadním proudění," vysvětluje Jaroslav Šantroch z hydrometeorologického ústavu.
Ukázalo se to například v zimě na přelomu let 1995 a 1996, kdy se jihovýchodní proudění vzduchu podepsalo na tom, že v Krušných horách byly poškozeny desítky tisíc hektarů lesa - českého i německého.
Z německého pohraničí se rovněž pravidelně ozývají stížnosti na to, že ze severních Čech k nim vítr zanáší zápach. Naposledy před několika měsíci se z obcí těsně za hranicemi sešlo na 250 stížností.
"Zjistili jsme, že zápach byl cítit vždy při jihovýchodním proudění," říká Šantroch. "Zatím se jednoznačně neprokázal zdroj zápachu, i když se mluví o petrochemickém průmyslu v okolí Mostu a Litvínova. Němci však uznali, že nebyly překročeny žádné limity znečištění ovzduší."
V posledních letech se totiž množství vypouštěných škodlivých látek výrazně snížilo, což platí o ovzduší i o vodě. Emise síry z hnědouhelných elektráren klesly zhruba o devadesát procent. Republika se rovněž přihlásila k mezinárodním dohodám o snižování dálkového znečištění. "Daří se nám je plnit," říká Pavel Jílek z odboru ochrany ovzduší ministerstva životního prostředí.
Koncem osmdesátých let přitom měla republika jednu z největších emisí síry na jednoho obyvatele v Evropě. Od roku 1985 však klesl vývoz oxidu siřičitého do zahraničí téměř čtyřnásobně. O třicet procent se snížil rovněž export oxidů dusíku. Také okolní země k nám posílají stále méně těchto škodlivých látek.
Problémem se naopak začíná stávat přízemní ozon, odborně nazývaný letní fotochemický smog. Vzniká složitou chemickou reakcí a na jeho vzniku se podílí automobilová doprava.
Jaroslav Šantroch z hydrometeorologického ústavu uvádí, že se v letních měsících kromě průmyslových oblastí objevují vyšší koncentrace přízemního ozonu i na Šumavě, v Českém lese a Krušných horách. "Hlavím zdrojem ozonu je automobilový provoz, do těchto hor se dostává především z Německa a má negativní dopad na tamní lesy," říká.
Za znečišťování okolních států se podle mezinárodních dohod zatím neplatí žádné pokuty. "Hovoří se spíše o hanbě státu," dodává Jaroslav Šantroch.
