Z šestnácti bodů, které žáci mohli získat, jich slovenské děti v průměru nasbíraly 11, ty české jen 5. Jak mají pardubické děti rozumět, když jedna školačka na otázku, jak často se setkává se slovenštinou, odpověděla: "Se Slovákem jsem nikdy nemluvila."
Zatímco slovenské děti sledují české pořady ("každý den"), v Pardubicích to je věc zřídkavá.
"Poslední možnost jsem měl při fotbalovém utkání Česko – Slovensko a další příležitost budu mít při dalším fotbalovém utkání Česko – Slovensko," napsal student, který si s překlady českých slov do slovenštiny poradil tak, že je převáděl do angličtiny.
"Slovenštinu poslouchám dvakrát týdně. Když jedu autobusem v určitý čas," uvedl Jan z Pardubic. Podle politologa Grigorije Mesežnikova se jen prohloubil trend z doby před rozdělením Československa.
"Žili jsme ve společném jazykovém a kulturním prostoru, který byl ale trochu jednostranný. Na Slovensku dominovala česká kultura, slovenská byla v Česku známá míň. Nyní se to ještě prohloubilo," míní.
Svou roli hraje i fakt, že české televize jsou na Slovensku stále populární. Dokonce tak, až to vadí slovenským patriotům.
Představitelé Matice slovenské se letos obrátili na ministerstvo kultury s žádostí, aby veřejnoprávní televize v hlavním vysílacím čase – tedy od 20 do 22 hodin – nesměla pouštět filmy v jiném jazyce než ve slovenštině. Vadilo jim počešťování.
Tento požadavek nevyšel, nicméně nový audiovizuální zákon, který platí od 1. 1. 2008, ukládá povinnost vysílat alespoň nové filmy výhradně ve slovenštině. Dosud Slováci hojně přebírali novinky s českým dabingem.
Lingvistka Květoslava Musilová z Univerzity Palackého v Olomouci, která se ovlivňováním češtiny a slovenštiny dlouhodobě zabývá, obavy Slováků nesdílí.
"Je to nesmysl. Počešťování slovenštiny nehrozí, jazyk si přirozeně vstřebá jen to, co chce. Některé bohemismy se ujmou, ale dál jim konkurují slovenské výrazy," říká a dodává, že pro Slováky je přece výhoda, když rozumějí další řeči.
A co dabing? Podle průzkumu, v němž Musilové odpovídala necelá stovka Slováků, jich je víc než 90 % přesvědčeno, že slovenský dabing českých filmů je zbytečný.
Ale současní školáci využívají i jiné možnosti, než je televize. Kamilovi z popradského gymnázia přišla otázka, jak často má možnost mluvit s Čechem, hloupá. "Když chci, tak vždy. Na co máme přece internet!?"
"Našel jsem si přes internet dobrého kamaráda. Je ze Šumperka. Povídáme si přes ICQ. Takže češtinu poslouchám často," napsal zase třináctiletý Stano z Popradu. České děti zase hltají slovenskou muziku.
"Poslouchám Horkýže Slíže. Umím to nazpaměť, ale nevím, co to znamená," přiznal se další žák z Pardubic. Ostatní znají třeba Zuzanu Smatanovou či kapelu Iné kafe.
Co se znalostí hymny týče, tak to je "jiné kafe". Autora té slovenské (odpusť, Janko Matúško) a ani té české (je nám líto, pánové Škroupe s Tylem i slepý houslisto Mareši) nezná nikdo. Slávu jim neoprávněně vyfouknul Bedřich Smetana, Karel Havlíček a Edvard Beneš.
Zatímco slovenské děti sledují české pořady ("každý den"), v Pardubicích to je věc zřídkavá.
"Poslední možnost jsem měl při fotbalovém utkání Česko – Slovensko a další příležitost budu mít při dalším fotbalovém utkání Česko – Slovensko," napsal student, který si s překlady českých slov do slovenštiny poradil tak, že je převáděl do angličtiny.
"Slovenštinu poslouchám dvakrát týdně. Když jedu autobusem v určitý čas," uvedl Jan z Pardubic. Podle politologa Grigorije Mesežnikova se jen prohloubil trend z doby před rozdělením Československa.
"Žili jsme ve společném jazykovém a kulturním prostoru, který byl ale trochu jednostranný. Na Slovensku dominovala česká kultura, slovenská byla v Česku známá míň. Nyní se to ještě prohloubilo," míní.
Svou roli hraje i fakt, že české televize jsou na Slovensku stále populární. Dokonce tak, až to vadí slovenským patriotům.
Představitelé Matice slovenské se letos obrátili na ministerstvo kultury s žádostí, aby veřejnoprávní televize v hlavním vysílacím čase – tedy od 20 do 22 hodin – nesměla pouštět filmy v jiném jazyce než ve slovenštině. Vadilo jim počešťování.
Tento požadavek nevyšel, nicméně nový audiovizuální zákon, který platí od 1. 1. 2008, ukládá povinnost vysílat alespoň nové filmy výhradně ve slovenštině. Dosud Slováci hojně přebírali novinky s českým dabingem.
Lingvistka Květoslava Musilová z Univerzity Palackého v Olomouci, která se ovlivňováním češtiny a slovenštiny dlouhodobě zabývá, obavy Slováků nesdílí.
"Je to nesmysl. Počešťování slovenštiny nehrozí, jazyk si přirozeně vstřebá jen to, co chce. Některé bohemismy se ujmou, ale dál jim konkurují slovenské výrazy," říká a dodává, že pro Slováky je přece výhoda, když rozumějí další řeči.
A co dabing? Podle průzkumu, v němž Musilové odpovídala necelá stovka Slováků, jich je víc než 90 % přesvědčeno, že slovenský dabing českých filmů je zbytečný.
Ale současní školáci využívají i jiné možnosti, než je televize. Kamilovi z popradského gymnázia přišla otázka, jak často má možnost mluvit s Čechem, hloupá. "Když chci, tak vždy. Na co máme přece internet!?"
"Našel jsem si přes internet dobrého kamaráda. Je ze Šumperka. Povídáme si přes ICQ. Takže češtinu poslouchám často," napsal zase třináctiletý Stano z Popradu. České děti zase hltají slovenskou muziku.
"Poslouchám Horkýže Slíže. Umím to nazpaměť, ale nevím, co to znamená," přiznal se další žák z Pardubic. Ostatní znají třeba Zuzanu Smatanovou či kapelu Iné kafe.
Co se znalostí hymny týče, tak to je "jiné kafe". Autora té slovenské (odpusť, Janko Matúško) a ani té české (je nám líto, pánové Škroupe s Tylem i slepý houslisto Mareši) nezná nikdo. Slávu jim neoprávněně vyfouknul Bedřich Smetana, Karel Havlíček a Edvard Beneš.
