Silné auto, rychlá jízda zvýší podpatky malému, zesílí svaly slabému, ušlápnutého pochlapí. Žena, muž, vsjo rovno, i když - k pánům pasuje to fanfarónství líp. Zatím.
Slavní často neodolají a puzení "úžasného řidiče" musí vytlačit ven, do společenských rubrik: "Dělám Brno za hodinku!".
Chantal Poullain teď už ví, jaká cena se za vášeň k rychlosti platí. Ví, jak se někdejší roztomilé kasání změnilo v přitěžující okolnost její havárie. A čtenář rubrik již obdivem nevzdychá.
Ti slavní divocí jezdci, herci, hokejisté, fotbalisté jsou však jen blyštivou ukázkou českého řidičského milieu. Národ holubičí, který války nevyhlašuje, se zřejmě vybíjí (často doslova) na silnicích. Rád si pak o slavných, kteří propadají stejné vášni, čte. Hned jsou si nějak blíž, když se jako Juan Montoya řítí okreskou.
Hrubců za volantem přibývá, nehod neubývá. Prezident Klaus teď ve Francii řekl, že do Evropy nepřineseme nic zvláštního, neb jsme taková normální země. Kdepak! My zvláštnosti máme.
Patříme na špici evropské ligy v počtu mrtvých na silnicích, co řidiči nejsme žádná ořezávátka: "Dejte mi do ruky volant, a já převrátím svět!" (Často i doslova.) Zákony, novely, zpřísňování předpisů jsou na to krátké.
Takyzávodník mívá argument - ne já, to řidič sváteční, pán v klobouku či dáma s boa působí problémy a nehody. Paní Poullain by dnes tak určitě nemluvila.
Je tedy třeba méně vychloubání? Více předpisů? Policistů? Ne, potřebujeme více slušnosti a zdravějšího sebevědomí.
