Jenže teď nemáme žádného českého Honzu. Proti drakovi vysíláme trojhlavou saň. Hlavy, říkejme jim Mirek, Vašek a Jirka, se snaží kousnout jedna druhou a o skutečného draka nejeví zájem. Prezident, premiér a šéf opozice se nejsou schopni shodnout ani na nejzákladnějších národních zájmech. Šance, že se sblíží, je nulová. Novoroční projev Václava Klause však naznačil, že by mohli alespoň uzavřít příměří. - přečtěte si celý novoroční projev prezidenta Klause
V článku pro MF DNES Klaus před několika dny napsal, že Lisabonská smlouva znamená přesun od Evropy států k Evropě jednoho státu. Že oklešťuje pravomoci zemí v tisíci podstatných věcí. V novoročním projevu ji napadl jen nepřímo. Horoval pro Unii vskutku demokratickou a blízkou lidem. - čtěte Klaus vyzval Čechy k účasti v evropských volbách a solidaritě v krizi
Kdo zná Klausovy myšlenky, musel to přeložit jako výzvu proti Lisabonské smlouvě. V obecné rovině by však fráze o Unii blízké občanům podepsal nejen Sarkozy, ale i takový Cohn-Bendit, kterého Klaus nedávno vyhodil z Hradu. - přečtěte si Čeští europoslanci žádají v Bruselu omluvu za hulvátství vůči Klausovi
Pokud se prezident po aktivistickém výpadku z konce minulého roku vrátí k roli vlivné, vážené, leč přece jen protokolární hlavy státu, bylo by to nadějné. Pravděpodobnější však je, že se k této roli vrátil jen pro jednu sváteční příležitost. A už zítra napře všechny síly k tomu, aby si pohřbením Lisabonu vytesal vlastní pomník.
Klause by bylo možno brát jako milý folklor. Česká "vláda" nad Evropou je však oslabena zásadnějším sporem mezi Topolánkem a Paroubkem. Vůdce opozice, který si stále léčí komplex z voleb, které považuje za ukradené, nenechá Topolánkovi vychutnat jeho šest měsíců slávy.
Půjde mu ne po krku, ale po slabinách, bez ohledu na to, jak to zemi poškodí. Před Vánocemi to dokázal při hlasování o misi v Afghánistánu. (Vládní plán vojenských misí padl, nepomohli rebelové ani ústupky) Pro Paroubka je Praha pupkem světa, byť v jiném významu než pro Klause.
Prezident skutečně věří v jakýsi národní mýtus. Češi jsou podle něj demokratičtější a dokonalejší bytosti než ostatní Evropané a musí je poučit. Paroubek je pragmatičtější. Klidně se v Evropě rozpustí, ale jako český prezident či premiér. A bitvu o Hrad musí vybojovat ve Sněmovně. A proč by vlastně měl v Bruselu uspět chlapík, kterého považuje za zloděje a hlupáka? A navíc Protievropana.
Zatímco Klaus Lisabonskou smlouvu přes smířlivý novoroční tón zásadně odmítá, Paroubek ji na rozdíl od vlažného Topolánka bezvýhradně podporuje.
Těžko se najde politik, který by usedal do evropského předsednického křesla s nejistějšíma nohama než Mirek Topolánek. Vláda se mu rozpadá pod rukama. A nejen vláda, dokonce vlastní strana. Gravitační síla Hradu vytrhuje z jeho moci další a další poslance. Po drtivé listopadové volební porážce bude premiér v pondělí měnit ministry. - čtěte Topolánek: Vicepremiér pro ekonomiku nebude, vládu obměním v pondělí
Navíc nezápasí jen o přežití, ale o další zásadní politickou věc, která je mu milejší než celá Unie. O americký radar. A ten mu Paroubek nehodlá darovat. Jak tedy vypadá jednoduchý nákres zahraničněpolitických priorit našich nejsilnějších mužů?
Klaus: Lisabon? Jen přes mou mrtvolu. Radar? Možná. Paroubek: Lisabon? Miluju, miluju, miluju. Radar? Jen přes mou mrtvolu. Topolánek: Lisabon? Je mi ukradený. Radar? Miluju, miluju, miluju, miluju!
Může takhle rozhádaná země řídit Evropu? Ale jistě. V pohádkách se dějí mnohem nepravděpodobnější věci. Dvacáté výročí takové pohádky si připomeneme letos 17. listopadu.
