|
ŠTĚPÁN TŮMA (STEPHUNK) Narodil se roku 1973, od roku 1991 působil postupně ve skupinách Sebastians, Colourfactory a Hyena Family. Od roku 1996 vedl kapelu Liquid Harmony, s níž vydal album Livin in Liquid. Za ně získal taneční Grammy. V současnosti připravuje desku s tříčlenným projektem Stephunk, jehož je producentem a svátečně i baskytaristou.
|
"Jenže americká ambasáda den před odletem vyrozuměla mého saxofonistu, že nikam nepojede. A tak se se Sandym zavřeme do studia až v Praze," vysvětluje hudebník.
Z USA se přesto vrátil muzikantsky obohacený. První dny si všímal hlavně technických vymožeností, které se do Evropy dostávají s mnohaměsíčním zpožděním. "Sešel jsem se s člověkem, který mi předvedl nový softwer. Vyjmenoval jsem mu mašinky, které používám, a on odpověděl: Prodej je, tady máš cédéčko, na kterém to všechno je! Takže já se léta snažím něco vytvořit, a pak se mi vysměje člověk s jediným diskem."
Za klubovým děním se Tůma vypravil do Miami, kde koncem března začínal Winter Music Festival, setkání americké taneční elity. Osamělý, jen s dýdžejem Bidlem (žijícím v USA), se v Miami snažil prokázat kvalitu české muziky.
"Rozdal jsem desítky vinylů a kompaktů, a sám se vrátil s taškou plnou muziky," vzpomíná na důležité navazování kontaktů. Od americké scény mnoho neočekával, ale o to víc byl nadšený: "Na odpoledním hiphopovém koncertě jsme se sešli s hudebníky a producenty a parket se neopouštěl, ani když hudba nebyla úplně taneční.
Po večerním přesunu na drsnější party jsme potkávali podobné tváře, a později znovu, na technu. Druhý den se všichni sešli u bazénu a řešili, co se jim líbilo, a co ne."
Tůmu překvapilo, kolik dýdžejů hraje z kompaktních disků. "U nás kdyby někdo použil vedle vinylů i disky, tak ho novináři zpraží. Ale tam si na kompakty vypalují vlastní skladby, takže jsou jejich sety originální. V Praze přijde do obchodů několik desítek vinylů, takže pak má spousta dýdžejů podobný zvuk," vysvětluje výhody tohoto trendu Tůma.
Září mu oči, když vzpomíná na hudební zážitky. Nejzásadnějším bylo vystoupení Danny Tenaglie, jednoho z nejlepších světových dýdžejů. "Hrál sedmnáct hodin, a čtyři tisícovky lidí neustále kalily. Občas seběhl dolů a rozdal tanečníkům masky."
Klubová zábava se v USA radikálně odlišuje od pražské. "Každou chvíli někdo přišel a podal mi ruku. U nás na party holky před dýdžejem šlapou zelí a komunikace vázne, ale tam lidi trsají spolu."
Každý klub má pečlivou ochranku, která vylučuje sebemenší agresi. Za dveře se nedostanou lidé mladší jedenadvaceti let, což Tůmovi nevadilo. "Třeba v Roxy je plno vysmažených dětí, ale tam by si to majitel nedovolil. Riskoval by zavření klubu a soud o miliony dolarů," vysvětluje.
Navzdory této hysterii se americkým klubům nevyhýbají drogy. "Je jich tam moc a nejlepších," usmívá se Tůma. "Bojím se spíš o děti, které v Praze kupují pilule říznuté heroinem a pervitinem."
"Jestli máme v Čechách něco lepšího?" přemýšlí. "Snad jen ceny." Průměrná vstupenka na party přijde v USA na třicet dolarů. Tato konfrontace se zbytkem světa posouvá naši taneční scénu kupředu. Tůmu mrzí, že ji umožňuje kapitál tabákového koncernu, ale tento fakt se podle něj nedá na našem malém trhu řešit. "Ve vyspělém světě dotují velké taneční party ministerstva kultury, ale u nás je to zatím utopie."
