Nejlepší dívka se umístila na pětačtyřicátém místě, další na dvaapadesátém a ostatní byly ještě horší.
"Všichni, chlapci i dívky měly stejnou šanci. Dívky měly silnou motivaci stát se vojenskými pilotkami, ale chyběly jim znalosti potřebné pro vysokoškolské studium," uvedl mluvčí Pazdera.
Přijímacích zkoušek se zúčastnilo celkem 132 zájemců o pilotování vojenských letounů. Další šanci stát se vojenskými pilotkami budou mít dívky zřejmě až za dva roky, protože příští rok se tento obor pravděpoodbně otvírat nebude. "Alespoň dosud se otevíral vždy jednou za dva roky. Možná ale, že kvůli odchodům starších pilotů do civilu se to změní. To je ale jenom spekulace," řekl Pazdera.
Česká, dříve československá, armáda nemá vojenské pilotky na rozdíl od armád jiných států NATO už léta. V padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech bylo v armádě podle historiků postupně třiačtyřicet pilotek - buď jako učitelky létání, či ve spojovacím letectvu. V policejním letectvu, které se pak stalo součástí armády, sloužila koncem čtyřicátých let Marie Kopečková. Byla to zřejmě jediná žena na světě, která létala s bojovou stíhačkou Messerschmitt 109. Dosud jediná - Eleonora Báčová, která žije v Praze - dokázala ovládnout nadzvukovou stíhačku, MiG 15. Poprvé na ní vzlétla v květnu 1955. Poslední let s migem si Báčová zapsala do pilotního deníku ke konci roku 1956.
Pokud napřesrok dívky u přijímacích zkoušek v Brně uspějí, stejně není zcela jisté zda budou nakonec létat i na nadzvukových strojích - pokud je česká armáda bude mít. "Ne každý stát umožňuje bojové nasazování pilotek. Ani americké vojenské pilotky se často nezúčastňují hlavních bojových operací," řekl už dříve zástupce velitele vzdušných sil Jiří Kubala. Ani on však nevidí problém v tom, aby ženy pilotovaly například vrtulníky nebo vojenská dopravní letadla.
