Ministerstvo obrany ještě do konce letošního roku zruší dalších 4 500 tabulkových míst. Důvodem jsou rozpočtové škrty. Výdaje na obranu by měly klesnout o více než 10 miliard korun. Letos má vojsko ještě k dispozici 56,4 miliardy, ale v rámci protikrizových opatření se už muselo ministerstvo obrany rozloučit s více než 1,5 miliardy korun.
Generálové
|
Z celkového počtu rušených míst armáda propustí 2 800 lidí. Zbývající místa jsou neobsazená. Přibližně tisíc míst se týká samotného ministerstva obrany, včetně jemu přímo podřízených útvarů a složek. Dalších 400 míst zanikne na Generálním štábu a v podřízených složkách, tisícovka míst zmizí z velitelství společných sil a 400 z velitelství sil podpory.
"Je to pro nás nepříjemné a je to maximum, co jsme schopni akceptovat. Pokud by docházelo k dalšímu snížení, museli bychom začít přehodnocovat ambice celého resortu," dodal ministr obrany. Celkově nyní v armádě přes 24 tisíc profesionálů a dalších 10 tisíc civilistů armáda zaměstnává.
Podle náčelníka Generálního štábu Vlastimila Picka se propuštění dotkne převážně řídících funkcionářů na všech stupních velení. Naopak změny by se neměly dotknout bojových jednotek, tedy například mechanizované brigády, brigády rychlého nasazení, ale také speciálních sil.
"Redukce armády se dostala do situace, kdy je potřeba jasně analyzovat a definovat, kde může být takto malá armáda s omezenými schopnostmi nasazena, v jakém konfliktu," míní bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Armádě chybí bezpečnostní analýza
Podle expertů nelze doposud jasně stanovit, kam až může armáda v úsporách a zmenšování zajít, aby byla nadále efektivní jak pro stát samotný, tak pro spojence v Severoatlantické alianci.
Podle bývalého náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého musí nejprve "jasně padnout", kde je jádro armády, na kterém se bude stavět. "Jestliže nedokážeme definovat nepřítele, tak budování armády připomíná věštění z křišťálové koule," řekl.
Ministerstvo obrany musí mít proto jasnou bezpečnostní analýzu a vyvodit si z ní, které druhy sil rozvíjet a kterých se naopak zbavit. Takové hodnocení podle Šedivého bohužel neexistuje.
Za nepříznivý označil poměr administrativy k bojovým jednotkám . "V bojových jednotkách se už toho moc ušetřit nedá. Myslím, že úspory muže přinést snad jednině administrativa a logistika," uvedl Šedivý.
Podobný názor má i expert na vojenskou problematiku a publicista Lukáš Visingr: "Armáda není nějaký státní úřad, kde můžete přijmout nebo propustit polovinu lidí a prakticky se nic nezmění".
Armáda si podle jeho slov nejprve musí definovat, jaké operace bude vést, jakého bude mít nepřítele, v jakém prostředí bude působit a jaké úkoly bude plnit včetně těch v zahraničních operacích. Důležité je také jasně říci, v čem si vystačí sama a v čem se bude spoléhat na spojence.
Malá armáda není pro současnou orientaci Česka na zahraniční mise s mírovým nebo humanitárním zaměřením vůbec překážkou. Podle Visingra se nabízí srovnání se třemi pobaltskými republikami, které mají malé, ale v mnoha ohledech velmi kvalitní ozbrojené síly.
"Ale tyto tři státy mají malé armády od počátku a zřejmě mají také pevné představy o jejich nasazení, které se nemění s každým vystřídáním vládních křesel nebo s každým novým rozpočtem," dodal Visingr.
Porevoluční hubnutí a konec povinné vojny
Od vzniku samostatné republiky v roce 1993 se česká armáda postupně radikálně zmenšila. Tehdy čítala přes 130 tisíc lidí. Více než 68 tisíc příslušníků armády ale tvořili odvedenci v povinné vojenské službě. Samotné ministerstvo obrany platilo 38 tisíc vojáků z povolání a dalších 25 tisíc civilních zaměstnanců - i tak šlo 63 tisíc lidí.
Jak se měnila česká armáda (rok, vojáci z povolání, občanští zaměstnanci, resort obrany celkem, vojáci povinné služby) |
V roce 1999 Česko vstoupilo do NATO a armáda prodělala významné strukturální změny včetně zeštíhlení. "Česká republika se rozhodla budovat malou profesionální armádu, která si zachová základ vševojskových kapacit, avšak primárně se soustředí na oblasti, ve kterých vyniká a v nichž může nejlépe prospět spojencům," konstatuje expert na vojenskou problematiku a publicista Lukáš Visingr.
Deset let po rozpadu společného československého státu, tedy v roce 2003, tak už měla armáda kvůli probíhající reformě jen necelých 44 tisíc zaměstnanců a bezmála 20 tisíc branců.
O rok později pak narukovalo posledních 6 300 mladíků na povinnou vojnu. Rok 2005 byl v historii české armády zlomový, když povinná vojenská služba zanikla a armáda se stala plně profesionální. Od té doby nadále počet vojáků i civilních zaměstnanců každým rokem klesá.
