Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Máme armádu pro mír, v boji vydrží týden, tvrdí analytici

  7:11aktualizováno  7:11
Pokud by spojenci z NATO požádali o splnění všech českých závazků a současně by armáda musela plnit úkoly na území ČR, nastal by s největší pravděpodobností kolaps nejen ozbrojených sil, ale i státu. Tvrdí to skupina bezpečnostních analytiků z Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany.

Podle analytiků byly jakékoli nákupy techniky a materiálu nad rámec potřeby pro takzvanou dobu míru, byly v minulosti označeny za neefektivní | foto: Lubomír Světničkanatoaktual.cz

Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen před pár týdny v Praze otevřeně naznačil, že Česko je sice oddaný spojenec, ale na obranu dává příliš málo. "Papírově plníme takřka vše, ale naše závazky jsou konstruovány spíše ve stylu 'slibem nezarmoutíš'. To, co v roce 2014 nazýváme Armáda České republiky, je mírová armáda a pouhý stín toho, jak vypadala ještě v nedávné minulosti," říká v rozhovoru jeden z autorů František Mičánek.

ANALÝZA

Neradostná zpráva o skutečném stavu zabezpečení obrany České republiky

Autory jsou akademičtí pracovníci Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany.

  • František Mičánek
    (brigádní generál v záloze)
    Od roku 2013 působí jako ředitel Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany Brno. V letech 2011 až 2013 řídil sekci plánování sil na ministerstvu obrany. Pracoval také jako šéf odboru NATO Defence College v Římě. Od roku 1988 působil u protiletadlových raketových jednotek, od štábních funkcí až po velitele pluku a náčelníka protiletadlového raketového vojska na generálním štábu.

  • Jaroslav Kolkus
    (generálporučík ve výslužbě)
    Od roku 1985 působil v různých funkcích u tankových jednotek. Později velel 12. tankovému pluku v Podbořanech, byl zástupcem velitele 3. mechanizované divize a zástupcem velitele 7. mechanizované brigády v Kroměříži. Později zodpovídal za přípravu vojsk 2. armádního sboru v Olomouci a bojovou přípravu pozemního vojska. V letech 2003 až 2008 byl prvním zástupcem náčelníka generálního štábu.

  • Lukáš Dyčka
    Působí na Centru bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany a jako poradce náměstka ministra obrany pro legislativu a veřejnou diplomacii. Specializuje se především na výzkum ozbrojených konfliktů a s nimi související analýzu bezpečnostního prostředí.

  • Libor Frank
    Politolog a autor řady odborných publikací. Přednáší na Univerzitě obrany a Masarykově univerzitě v Brně. Zabývá se především oblastí predikce vývoje bezpečnostního prostředí a analýzou bezpečnostních hrozeb a rizik.

Před rezignací na některé schopnosti varuje i velení armády, ale co konkrétně nejsme schopni splnit?
V roce 2006 byla Armáda České republiky připravena vyčlenit brigádní úkolové uskupení v počtech do 3 000 vojáků s jádrem tvořeným částí mechanizované brigády. Pro řešení výrazně asymetrických konfliktů pak například praporní nebo rotní úkolové uskupení při zachování schopnosti zajistit ochranu  objektů důležitých pro obranu státu. A spolu s tím vším přijmout síly NATO na území ČR a zabezpečit aktivní účast AČR v systému protivzdušné obrany NATO.

A to dnes česká armáda nedokáže?
Dnešní ozbrojené síly jsou sice technologicky vyspělejší a získaly díky misím bojové zkušenosti, ale oproti roku 2006 jsou početně slabší o 3 000 lidí. Naplněnost některých útvarů se blíží k hrozivé hranici 60 procent. Divizní úkolové uskupení jsme v tichosti opustili, brigádní úkolové na bázi 4. brigády rychlého nasazení má sice až 5 000 vojáků a moderní výzbroj, ale bez doplnění z ostatních jednotek AČR je jen chimérou. Není u něj dořešena úhrada ztrát lidí a materiálu, zásoby v některých komoditách jsou nedostatečné.  Pro ilustraci - doplnění zásob na pouhý jeden měsíc by stálo téměř 20 miliard, přitom toto uskupení nabízíme spojencům na dobu půl roku bez rotace!

Tvrdíte, že Česko není schopné v tuto chvíli bezezbytku poskytnou vše, co ostatním spojencům z Aliance slíbilo?
Při požadavku na současné splnění všech našich závazků vůči spojencům bychom měli vážné problémy. Stát není na takový úkol připraven ani legislativně, ani po stránce udržování potřebných zásob a finančních rezerv, ani udržováním potřebných kapacit domácího obranného průmyslu. Pro některé druhy bojové techniky máme munici jen na několik dnů boje, spojovací technika a systémy velení často nejsou plně kompatibilní a tudíž by v boji bylo obtížné velet. Ve skladech není potřebná zásoba materiálu ani pro řadové jednotky, natož pro úhradu bojových ztrát a nebo dokonce pro mobilizaci.

Zodpovědnost ale asi nelze svalovat na vedení armády?
Rozhodně ne. Nejde o šlendriánství, ale výsledek dlouhodobého snižování rozpočtu, kdy armádní velení pod tlakem vnucených škrtů počítalo s tím, že až politici přestanou ozbrojeným silám brát, chybějící materiál a zásoby se postupně dokoupí. Jakékoli nákupy techniky a materiálu nad rámec potřeby pro takzvanou dobu míru, byly v minulosti označeny za neefektivní, protože by šlo o zásoby do skladu. Přitom se jaksi zapomnělo, že armáda se staví nikoliv pro obvyklou dobu míru, ale pro neobvyklou dobu války. Armáda je totiž už ze své podstaty "řešením do zásoby".

Jak je tedy možný takový skok během několika let?
Z dlouhodobého hlediska stojí problematika zabezpečení obrany na samém okraji zájmu politiků i zájmu veřejnosti. Důkazů pro toto tvrzení je přehršel. Od programů jednotlivých politických stran a hnutí, kde se obranyschopnost ČR zmiňuje na samém konci programového prohlášení (pokud vůbec), až po výsledky průzkumů veřejného mínění. Nutnost financovat zdravotnictví a sociální politiku stojí na jedné straně – a na druhé pak trvale se opakující názor politiků, že armáda neumí efektivně hospodařit s přidělenými zdroji a bují v ní korupce. Přitom politickou odpovědnost oblast za celou šíři přípravy obrany státu proti vnějším hrozbám nese vláda. Armáda je pouze jedním z nástrojů. Politicky korektnější by bylo přiznání minulých pochybení a urychlené sjednání nápravy alarmujícího stavu.

V politické sféře se už ale objevují hlasy po tom, aby Česko dávalo na obranu až 2 procenta HDP, jak se ostatně zavázalo při vstupu do NATO.
Jednorázové navýšení rozpočtu ministerstva obrany v souvislosti se současnou krizí na Ukrajině nic nevyřeší. Resort není skokové navýšení schopen absorbovat, peníze smysluplně v průběhu jednoho roku utratit a tak se opět vystavuje riziku obvinění z neefektivity. Akceschopnost ozbrojených sil není dána pouze velikostí rozpočtu. Daleko větší význam pro nás má skutečná výše rozpočtu v absolutních číslech, jeho stabilita alespoň ve střednědobém horizontu, efektivnost čerpání a poměr jednotlivých skupin výdajů - mandatorní, běžné a investiční.

Autor: natoaktual.cz






Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.