"Nemocnici jsme postavili za čtrnáct dní, v případě potřeby jsme ale byli schopni přijímat první pacienty už čtyři dny po příjezdu," říká plukovník Jindřich Sitta, velitel, který s českou vojenskou polní nemocnicí působil už v Kuvajtu a Albánii.
"S afghánskými úřady na nejvyšší úrovni se nám spolupracuje výborně, s nižšími úřady je to horší. Na dovoz nějakých součástek jsme potřebovali celkem čtrnáct povolení," dodává.
Ambulance u vrat českého ležení je otevřena denně od 9 do 12 a od 14 do 16 hodin. Nachází se před bránou, což je praktické - kdokoliv vstupuje do vlastního objektu, musí být pečlivě prohlédnut. Předsunutou ambulancí se tak ušetří hodně času pacientům a také hodně práce českým vojákům na strážnici.
Mnoho Afghánců sem zatím nepřichází s vážnými problémy, a někteří se dokonce snaží pod záminkou smyšleného zdravotního problému vyfasovat léky do zásoby.
Přesto čeští lékaři přijímají bez mrknutí oka všechny.
Oproti očekávání je málo případů zranění po explozi miny, spíš se napravují stará zranění, naopak časté jsou případy popálenin u dětí. Potřebným lékaři zcela předepíší, co je třeba, či je pozvou na další vyšetření. A těm zbylým s bezmeznou trpělivostí podávají vitaminy, jako třeba B-komplex, aspirin a další přípravky. Afghánci jsou v případě potřeby posláni do vlastní nemocnice na další zákroky.
Jistě by se dalo namítnout, proč rozdávat léky zdarma třeba i simulantům. Jenže v Afghánistánu je velkým problémem podvýživa i nedostatek vitaminů a navíc ve srovnání s hodnotou rozdaných prášků je morální cena českého přístupu zcela nedocenitelná.
Polní nemocnice je především určena jako zázemí mezinárodních jednotek ISAF a její práce zásadním způsobem přispívá ke zlepšování image těchto jednotek. Ty někdy bývají obyčejnými Afghánci přijímány s velmi smíšenými pocity - nemálo lidí považuje jakoukoliv cizí armádu ve své zemi za okupační.
Z dálky se nemocnice nijak neliší od běžného vojenského tábora, pro laika je na první pohled k nerozeznání od části ubytovací. Je to shluk speciálních vojenských stanů, pospojovaných jeden ke druhému. Teprve uvnitř člověk s překvapením zjistí, že prochází profesionálními pracovišti chirurgie, rentgenu, očního nebo ušního.
Nemocnice má šest lůžek intenzivní péče, psychiatrické oddělení a hematologickou a mikrobiologickou laboratoř. Vše na špičkové úrovni, v ceně jedné miliardy korun. Pod vojenskými stany se zde skrývá zdaleka nejvybavenější nemocniční zařízení Afghánistánu.
Doktor Kovařík stojí v čele protiepidemiologického týmu a má na starosti boj proti velkému nepříteli - bakteriím. Zdejší prostředí, co se hygieny týká, je podle něho horší než v Africe (kde také působil).
Především Kábulu chybí kanalizace. Většina odpadní vody se vsakuje do země, kde je při zdejších teplotách několik centimetrů pod zemí ideální prostředí pro množení nejrůznějších bakterií.
V největším denním žáru pak silné větry zviřují suchý povrch silnic a kontaminovaný prach se nese ovzduším kamkoliv, tedy i na kábulské předměstí, kde je česká nemocnice umístěna. Stačí na pár minut položit venku Petriho misku a pak bakteriologicky vyšetřit, co se v ní "urodilo". Aby se zabránilo přenosu bakterií a jejich koncentraci, panují v českém kontingentu přísné hygienické předpisy.
Doktor Kovařík stanovil hlavní zásady hygienického chování. Například všechno nádobí se myje natřikrát (v jaru, čisté vodě a pak ještě horké vodě), ruce se před jídlem oplachují v dezinfekčním roztoku. Je třeba pravidelně dezinfikovat záchody a jejich okolí, aby se zamezilo přenosu nákazy hmyzem.
"V boji jsme úspěšní, zaznamenali jsme dosud pouze neinfekční průjmy," říká doktor Kovařík s tím, že zde zatím nepropukla žádná vážnější epidemie. O záhadných jarních problémech britských vojáků (měli zažívací potíže) se domnívá, že se jednalo o nedobře vyléčené infekce.
"Musíme si dát pozor. Nemůžeme si dovolit, aby půlku posádky paralyzovala na několik dnů nějaká jednoduchá nákaza."
 V davu čekajících převažují ženy a děti. Ženy jsou od hlavy až k patám zahaleny. Tísní se kolem úzkého průchodu do prostranství ohrazeného plachtami. Čekají na ošetření a dobře vědí, že je zadarmo. Česká 6. polní nemocnice na předměstí Kábulu nabízí lékařskou pomoc Afgháncům, kteří by si jinak kvůli své chudobě o návštěvě doktora mohli nechat jen zdát (11. srpna 2002). |
 V davu čekajících převažují ženy a děti. Ženy jsou od hlavy až k patám zahaleny. Tísní se kolem úzkého průchodu do prostranství ohrazeného plachtami. Čekají na ošetření a dobře vědí, že je zadarmo. Česká 6. polní nemocnice na předměstí Kábulu nabízí lékařskou pomoc Afgháncům, kteří by si jinak kvůli své chudobě o návštěvě doktora mohli nechat jen zdát (11. srpna 2002). |
