Odchod chrtího závodníka z výsluní stadionu rozhodně nepřipomíná trafiky našich vysloužilých politiků. I ti největší šampioni mají svůj osud po třech až čtyřech letech sečtený.
"Injekce jsou tou nejlepší variantou. Psi často končí zastřelením, běžnou praxí je i oběšení psa. Předtím ještě mnoho z nich čeká na smrt ve zvláštních překladištích, kde jsou namačkáni jeden na druhého," popisuje česká chovatelka Lucie Mirič realitu ostrovních dostihů, které ročně "vyselektují" na 30 až 50 tisíc chrtích důchodců.
I masová smrt je podle zákona humánní
Zbavit se nevýdělečných zvířat lze v Británii snadno. Zákon dovoluje majitelům psy zabít, pokud to udělají humánním způsobem.
To je případ i Davida Smithe, který během několika let zastřelil deset tisíc chrtích závodníků a jejich těla pohřbil na svém pozemku. Soud ho potrestal pokutou ve výši dvou tisíc liber - za nedovolené skladování, napsala letos v březnu BBC.
V zemi proti kruté praxi protestují místní organizace, zatím ale změny zákonů nedosáhly. "Do té doby se snažíme pomáhat adopcí psů z irských azylů, které vozí chrty dál do Evropy, třeba Švédska, Itálie nebo Německa," říká chovatelka, která se sama ujala jednoho z chrtů.
První dvě vlašťovky už má její spolek za sebou. Teď sem z Irska míří první velký transport. Zítra dorazí do Okrouhlého Hradiště u Plzně kamion se čtyřiceti chrty, které si jejich noví pánové rezervovali u organizátorky adopcí během posledního čtvrtroku. Přispěli jen 4500 korunami, zbytek nákladů na dopravu a zdravotní ošetření ve výši 5 tisíc euro platí podle Mirič sponzoři.
Irský odpad k nám nepatří, říká kynolog
Ne každý má ale pro činnost jejího spolku pochopení. Nesouhlas s dovozem adoptovaných chrtů zaznívá paradoxně přímo z řad českých kynologů.
"Nebudeme to podporovat. Je to neetická záležitost, která se děje v Irsku a vyřešit by si ji měli Irové. Stejně jako nechceme toxický odpad z Německa, nechceme ani irský odpad. Jsme chovatelé, ne spolek na ochranu zvířat," říká předseda nejstaršího Klubu chovatelů chrtů u nás Vladimír Panuška.
Svůj odmítavý postoj vysvětluje zkušeností ještě z předrevoluční doby. "Při podobné záchranné akci skončili chrti ze Španělska v prasečáku u Rudné. Nakonec jsme se o ně museli postarat my," namítá kynolog.
Mirič si však jeho námitky nepřipouští a v adopcích hodlá pokračovat. "Zájem české veřejnosti je veliký. Kontaktovala nás i Nadace na ochranu zvířat Marcely Lund, která nás chce podporovat," říká. Definitivní zatrhnutí dostihových manýrů si však chovatelka slibuje spíš od Evropské unie.
