Lidovecký poslanec Josef Janeček, který patřil mezi hlavní autory předlohy, řekl, že se zákon týká asi 200 až 300 lidí a jejich pozůstalých a dětí.
Vdovy, vdovci a děti odvlečených lidí dostanou jako odškodnění polovinu finanční částky, kterou by obdrželi jejich zesnulí rodinní příslušníci.
Janeček odhadl, že náklady na jejich odškodnění se budou pohybovat v řádu stovek milionů korun ze státního rozpočtu.
Odškodnění by se mělo týkat lidí, kteří měli v době odvlečení československé občanství a dnes mají občanství české. Zadostiučinění bude přiznáno těm, kdo byli deportováni mezi roky 1944 až 1953.
Komunisté normu nepodpořili
Normu podpořilo 115 ze 169 přítomných poslanců. Proti jich bylo 21. Pro zákon hlasovala naprostá většina přítomných členů KDU-ČSL, ODS a Unie svobody a část sociálních demokratů. Komunisté přijetí zákona nepodpořili.
Janeček předpokládá, že zákon by mohl platit od dubna nebo května. "Předpokládám, že Senát ho přijme. Nepředpokládám, že by ho pan prezident vrátil," míní.
Odškodnění odvlečených občanů navrhla skupina poslanců z KDU-ČSL a Unie svobody. Při odůvodňování předlohy v parlamentu uvedli, že z Čech a Moravy deportovala sovětská kontrarozvědka asi 1000 československých občanů. Do Československa se jich vrátilo asi 150.
Československé orgány k nim přistupovaly jako k nedůvěryhodným lidem. Měli problémy získat zaměstnání a museli bydlet v místech, které jim stát nařídil.
Rozsudky, které sovětské orgány nad těmito lidmi vynesly, zrušilo prezidium Nejvyššího sovětu Sovětského svazu v lednu 1989.
Autoři zákona upozornili, že tehdejší československá vláda proti deportacím občanů neprotestovala. "Stát naprosto selhal, a proto je jeho povinností, nikoli morální, ale faktickou ty lidi odškodnit," řekl Janeček.
Česká republika některým z nich pomohla už v roce 1997, kdy tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička rozhodl o úpravě důchodů těchto lidí a vdov či vdovců po nich.
Co je gulag
Gulagy sloužily jako pracovní a koncentrační tábory. Zřizovány byly od roku 1918 jednak pro odpůrce sovětské moci, jednak pro pachatele kriminálních činů a mentálně postižené lidi.
Od třicátých let v nich byly převážně internovány oběti politických čistek a zemědělci odmítající kolektivizaci. U jejich zrodu stáli Vladimír Iljič Lenin a zakladatel tajné policie Čeky Felix Edmundovič Dzeržinskij.
První tábory byly postaveny na ostrovech Solovky v Bílém moři, později se začaly budovat v evropské části SSSR, podél trati Bajkal - Amur, po Sibiři a v Kazachstánu. Přesný počet obětí gulagů není znám, odhaduje se na miliony.
|
Kdo se dostal do gulagu |
|
Do sibiřských lágrů byla vystěhována řada našich občanů. Stalinský režim si tak po letech vyřizoval účty s těmi, kdo bojovali za občanské války proti bolševikům a později emigrovali do Československa. Mezi odvlečenými byl například významný předválečný armádní generál Sergej Vojcechovský. Podle Výboru "Oni byli první", který mapuje osudy ruské emigrace, bylo k 1. srpnu 1938 ze 141 československých generálů aktivní služby 137 Čechů, tři Rusové a jeden Slovák. Slovenské středisko pro odvlečené registruje čtyřicet tisíc uvězněných, z českých zemí se ví asi o tisíci lidech. |
