"Jsem v ulici sám, kdo vlajku osmadvacátého října vyvěšuje," říká Oldřich Tichý z Domažlic. "Od listopadu osmdesát devět si nepamatuji, že by se na ulicích spontánně mávalo státními vlajkami. Pokud nejde zrovna o revoluci, tak se tady s vlajkami na veřejnosti nechodí," hodnotí české vlastenectví sociolog Fedor Gál. Dodává, že takové chování je pro Čechy přirozené: "Lidé jsou hrdi na svůj dům, ulici, město, region. Ale stát je už instituce, ke které se tady úcta příliš nechová."
Vlajky své země kupují Češi málo
Opravdových vlastenců je málo, stýskají si obchodníci s českými státními vlajkami. Nebýt státních institucí a hotelů, o vlajky by prakticky nebyl žádný zájem. A nemění na tom nic ani blížící se 28. říjen, Den vzniku samostatného československého státu.
"Státních vlajek sice za rok prodáme několik tisíc, ale to si všechno kupují úřady, školy, ministerstva nebo hotely. Skutečných vlastenců, kteří chtějí vlajku pro sebe domů nebo třeba na mezinárodní sportovní zápasy, se za rok ozve nanejvýš dvě stě," říká Jan Vereščák, ředitel firmy Libea, která se specializuje na výrobu vlajek.
V papírnictví v Týnské uličce nedaleko pražského Staroměstského náměstí se státní vlajky prodávají už řadu let. Ale i tady si lidé koupí v průměru nanejvýš dvě denně. "Nejžádanější jsou vlajky o rozměru jeden krát jeden a půl metru, prodáme jich asi pět set ročně," odhaduje zájem o vlajky prodavačka.
O vlajky nebyl větší zájem dokonce ani tehdy, když na nedalekém náměstí sledovali sportovní fanoušci na velkoplošné obrazovce hokejové mistrovství světa. "Obchody jdou pořád stejně, ať je mistrovství nebo se blíží státní svátek," dodává prodavačka.
Sociologa Fedora Gála malý zájem Čechů o státní vlajku a její vyvěšování nepřekvapuje. "Lidé tu stále mají ještě v živé paměti doby, kdy se vlajky vyvěšovaly povinně, na příkaz. Navíc Češi netrpí zrovna tímto druhem sentimentu, kdy se na státní svátek vyvěšují vlajky. Pro ně je svátek především dnem, kdy se nemusí do práce."
Lidé, kteří si sami ze své vůle vyvěsí v pondělí na dům státní vlajku, tak zůstanou i nadále v menšině. "Nevadí mi to, už jsem si zvykl, že jsem takový v ulici sám," říká Oldřich Tichý z Domažlic, který vlajku na svém domě vyvěšuje 28. října každý rok.
|
Až postaví u domu stožár prapor z něho nesundá Až bude mít Radim Dvořák před svým domem na okraji Pardubic opravdový stožár, bude na něm vlát česká státní vlajka. A to bez ohledu na to, zda je státní svátek, nebo všední den. Z toho, že bude v dlouhé ulici rodinných domků s takovou výzdobou jediný, si těžkou hlavu nedělá. "Už jsem si na to zvykl. Tady nikdy lidé vlajky na domy nevyvěšovali, a to ani na státní svátky. Ale třeba budu průkopníkem a podaří se mi pro vlajku před vlastním domem získat i někoho dalšího." Kde pro svůj sen získal inspiraci, se osmadvacetiletý muž nijak netají. Před několika měsíci se vrátil z ročního pobytu ve Spojených státech, kde vídal státní vlajky u rodinných domů prakticky na každém kroku. "Příznivci amerických republikánů mají vlajku před domem vyvěšenou stále. Je to zvyk, který se mi líbí, a chtěl bych ho dodržovat i doma," sní mladý muž o vlastním stožáru na trávníku před domem. "Dát si malou vlaječku za okno nebo tradiční prapor do držáku na domovní fasádu, to je málo, to není zkrátka ono," dodává. Stálé vyvěšení vlajky, které okoukal u amerických republikánů, považuje Radim Dvořák za hezčí projev vlastenectví, než to, jak státní svátky uctívají v USA demokraté. "Ti vyvěšují vlajky jen na státní svátek, a to ještě ne všichni. Někteří vyjadřují svou sounáležitost se státem tak, že věnují něco ze své domácnosti na charitu. Zvláštní ale je, že si pak nechají na takový dar vystavit i speciální potvrzení, aby si mohli snížit daně. To mi připadá až příliš vypočítavé," říká Dvořák, který by chtěl vlajku na stožár u domu vytáhnout poprvé na státní svátek 5. července 2003. |
