Jaká momentálně panuje situace?
"Je klid. Velitelství nám při nepokojích rozšířilo působnost o dalších asi 170 kilometrů čtverečných. Střežíme tedy území o rozloze přes 1150 kilometrů, včetně prostoru kolem města Obilic, kde je několik srbských enkláv. Hlavním úkolem stále zůstává chránit etnické menšiny, především Srby.
Obyvatelé, kteří před násilnostmi utekli, vozíme zpět do jejich domů v Obiliči. Z bezpečnostních důvodů v obrněných transportérech. Vrací se zpět a v domech hledají, co jim zbylo. Vojenskými náklaďáky jim to pomáháme převážet do oblastí, kam utekli za příbuznými.
Během nepokojů jsme taky hlídali památník bitvy na Kosově poli. Neustále operujeme na hraničním přechodu Gate 3 Merdare na hlavním tahu ze Bělehradu, přes Prištinu do makedonské Skopje."
A pocity vojáků na nenadálou krizi?
"Nebylo poznat, kdo je proti komu. Bránili jsme podle rozkazu objekty a celé vesnice a prioritou bylo eliminovat ztráty na životech. V našem sektoru nezemřel jediný člověk. Ano, v některých vsích byly vypálené domy, ale všichni přežili. Je těžké říci, kolika lidí se nepokoje dotkly. Podujevo má údajně 40 a 60 tisíc lidí a nikdo přesně neví, kolik lidí tam vlastně žije."
- Při krvavých střetech v Kosovu v uplynulých dvou týdnech uprchlo z domovů na 3600 Srbů a příslušníků dalších nealbánských národností.
Vnímali jste možné riziko, vždyť do té doby se zdála bezpečnostní situace v Kosovu klidná?
- Při násilnostech 28 lidí zahynulo a více než šest stovek jich bylo zraněno, mezi nimi i 61 vojáků mezinárodních sil.
-Nejméně sedm srbských vesnic, více než 280 domů a 30 srbských kostelů a klášterů bylo vypáleno.
- Momentálně je v Kosovu 18 tisíc příslušníků jednotek KFOR posíleno o přibližně 2 tisíce vojáků. NATO nemá v úmyslu je v Kosovu držet dlouho - jakmile se situace uklidní, posily stáhne zpět.
- Operace KFOR byla dosud nejpočetnější misí pod velením aliance. V první fázi čítala přes 50 tisíc mužů. Provincie Kosovo je součástí Srbska a Černé Hory.
- Od vojenského zásahu aliance proti bývalému jugoslávskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi v roce 1999 však zůstává pod správou OSN a NATO.
"Vojáci se chovali naprosto profesionálně. Riziko vnímáte určitě jinak, když máte na sobě neprůstřelnou vestu a přilbu. Strach ustoupí, ale na druhou stranu nikdo netrpěl přemírou optimismu, že se mu nemůže nic stát."
A co zranění slovenského vojáka, nebo smrt dvou pracovníků OSN?
"Morálku to neovlivnilo a slovenskému kolegovi se vlastně stala nehoda. Hlídka projížděla v terénním voze pod mostem. V tu chvíli někdo seshora hodil kámen, který prorazil plátěnou střechu a zasáhl vojáka. Neměl v autě nasazenou přilbu. Byl lehce otřesený a druhý den už v pořádku."
Jak násilnosti ovlivnily běžný chod společné česko-slovenské základny?
"Služby trvaly čtyři, šest i osm hodin, pode úkolu. Záleží na tom, zda kontrolujete automobily, chodíte po městě nebo hlídkujete v transportéru nebo autě. Těch posledních čtrnáct dní jsme ale fakticky jeli na maximum.
Kluci spali na sedadlech v autech. Nasazeni byli takřka všichni, včetně kuchařů. Když zrovna nevařili, hlídkovali na hraničním přechodu. Na základnu se někteří vojáci dostali až tento týden, aby se vysprchovali a vzali si čisté oblečení. Situace se rychle měnila, fungovali jsme jako posily pro Švédy či Brity."
