Na tvářích rodičů, kteří vedli své potomky do základní školy v bruselské čtvrti Ixelles, byla vidět nervozita. Změnou je, že dospělí tentokrát do objektů škol vůbec nesmějí vstupovat. Středa je v belgickém základním školství tradičně krátký den, rodiče si tak své potomky musejí vyzvednout už v poledne, odpolední družiny či kroužky jsou zrušené.
Ačkoliv belgická vláda na pomoc městu s ochranou škol vyčlenila 300 federálních policistů, příliš uniforem u vzdělávacích zařízení vidět není. A lidé na tuto situaci upozorňují, například na sociálních sítích.
„Můj syn chodí do gymnázia 100 metrů od židovského muzea, kde už jsme zažili teroristický útok. Ráno jsem neviděla žádného policistu, ani vojáka v okolí školy, jen ředitele a školníka,“ stěžovala si jedna z rozhořčených matek. Jiný přispěvatel upozornil, že před školou, kam chodí 800 dětí, nebyl ráno vidět ani jediný policista. Na fotografiích, které publikovaly některé agentury, ale policisté vidět jsou.
Poprvé od pátku se ve středu otevřela také část systému bruselského metra a „pre-metra“, tedy linek podzemních tramvají. Přístupných je 35 ze 69 stanic. Systém metra tak nyní nedosahuje do okrajových částí města a vlaky mají až desetiminutové intervaly. Ve většině stanic ale, alespoň podle místních médií, skutečně hlídkují policisté či vojáci.
Belgické bezpečnostní složky dál marně pátraní po Salahovi Abdeslamovi (více zde). Pravděpodobný spolupachatel krvavých teroristických útoků, které 13. listopadu zabily v Paříži 130 lidí, zatím uniká i přes rozsáhlý policejní zátah z nedělního večera.
Podle listu De Tijd jsou si ale belgické bezpečnostní síly nyní jisté, že se jim právě v neděli večer podařilo zmařit konkrétní útok, kterého se úřady v zemi obávaly. Deník se odvolává na několik dobře informovaných zdrojů. Výsledkem nedělní série zatýkání a domovních prohlídek je sice jen jedno obvinění, rozbita však prý byla podpůrná síť teroristické skupiny a její zázemí.
Projevem návratu k normálu jsou nepochybně i obří dopravní zácpy, které se ve středu ráno vytvořily na příjezdových cestách do města. V pondělí a v úterý přitom firmy a úřady, včetně evropských institucí, doporučovaly svým zaměstnancům pracovat pokud možno z domova.
Češi v Bruselu se bojí. Život ale musí jít dál, říkají
Češi žijící v Bruselu se shodují, že současná bezpečnostní opatření kvůli teroristické hrozbě vyvolávají v lidech napětí. Život se podle nich ale musí vrátit do starých kolejí, a to i přes všechna rizika.
„Atmosféra v Bruselu je tíživá, pochmurná, ale samozřejmě to záleží na tom, v jaké části Bruselu člověk zrovna je,“ říká o náladě ve městě Veronika Valentová, která v Belgii žije už 11 let a pracuje jako překladatelka pro jednu z evropských institucí.
Podle ní se bezpečnostní opatření týkají především centra. „Já bydlím v takové klidné čtvrti na okraji, tam žádní vojáci nejsou vidět, to je opravdu jenom v centru,“ vysvětluje. Hlídkující vojáky a policisty vidí, podobně jako zbytek Evropy, v televizi nebo na internetu.
Markéta Franková, další Češka žijící v belgické metropoli, si ještě před týdnem neuměla představit, že by se každodenní život mohl jí i jejímu okolí tak změnit. Popisuje, jak v její práci zavedli mimořádná bezpečnostní opatření, cestou na letiště zase důkladně kontrolovali kufr auta a provedli osobní prohlídku.
Podle Valentové panuje v Bruselu strach a napětí. „Člověk neví, co se může stát v nejbližších hodinách,“ vysvětluje překladatelka. „Rozum říká, že se nemůže stát nic, ale všechna média varují před opakem,“ doplňuje Franková.
Protiteroristická opatření přišla v době blížících se Vánoc. Úřady doporučují, aby se obyvatelé vyhýbali místům s vysokou koncentrací lidí. „To jsou právě obchodní centra, takže já osobně zatím nikam nechodím,“ říká Valentová. „Všechny veřejné akce, které byly naplánované, jsou zrušeny,“ doplňuje.
Podle Valentové chodí lidé do práce a snaží se o normální život. „Člověk si zvykne na všechno. Teď jsou všichni v šoku a vnímají to napětí, ale ten život musí jít dál. S napětím se naučíme žít. Až se budou konat nějaké společenské akce, tak zase na ně budeme dál chodit, protože nemá cenu schovávat se, zavírat se a čekat, jestli se něco stane,“ říká.
Obě Češky mají obavy, aby v Bruselu nedošlo k podobným útokům jako v Paříži. „Na druhou stranu Brusel je obrovské město a nemůžou ho vyhodit do vzduchu úplně celé,“ shrnuje Valentová.
