Jedenáctiletý Bruk žije v Dara Malo s rodiči a devíti sourozenci. Když se vrátí ze školy, musí pro dříví, čistou vodu nebo s dobytkem na pastvu. Oblíbený fotbal si zahraje leda o víkendu. Přesto je na tom líp než většina etiopských dětí - chodí totiž do školy. A nemusí kvůli tomu ujít pěšky dlouhé kilometry.
Houfy školáků putujících po odlehlých etiopských silnicích se sešity v ruce nejsou v Regionu jižních národů ničím neobvyklým. Děti často urazí za základním vzděláním i kilometry. A to jen ty, které mohou do školy docházet.
Škola v Dara MaloStavba školy stála dva miliony korun a zaplatila ji Vysoká škola ekonomie a managementu (VŠEM). Místní komunita přispěla v přepočtu 25 tisíc korun. Vybudování školy pak zařídil Člověk v tísni. VŠEM chce postavit v Etiopii ještě další čtyři školy. Druhá se právě připravuje - za tři týdny začnou ve vesnici Tibiro stavební práce. "Jako škola chceme zpřístupnit vzdělání co nejvíce lidem a proto jsme se obrátili na Člověka v tísni, aby nám doporučil region, kde je ho zapotřebí nejvíce. A oni nám doporučili Etiopii," přiblížila prorektorka VŠEM pro strategii a rozvoj Lucie Čunderlíková. |
Dobrá polovina etiopských dětí do lavic ani nezasedne, některé pracují a vypomáhají rodině, další žijí v místech, kde základní školy chybí. Anebo se v nich učí i osmdesát dětí v jedné třídě a nikdo další se do nich už prostě nevejde.
Podobně tomu bylo i v odlehlé vesnici Dara Malo v Regionu jižních národů. Jedenáctiletý Bruk z ní, stejně jako další děti, každé ráno šlapal do školy pět kilometrů. "Cesta mi trvala hodinu a půl. Často jsem při ní míval hlad a žízeň," vzpomíná chlapec.
Voda je totiž ve vesnici vzácností - o vodovodním potrubí mohou místní zatím jen snít a čistou vodu si musí snášet z okolí. "Některým dětem ji rodiče do školy prostě nedávají," vysvětluje místní úředník Eshetu Gelagay.
Vzdělání je klíč
Loni se ale situace v Dara Malo zlepšila. A to díky Čechům. Na místním kopci vyrostla zděná školní budova se čtyřmi třídami, kterou zaplatila Vysoká škola ekonomie a managementu. Stavba přišla na dva miliony korun a dohlíželi na ni pracovníci organizace Člověk v tísni.
"Vyřešilo nám to spoustu problémů. Učí se v ní i děti z okolních vesnic a ubylo těch, kteří do školy přestávají chodit," pochvaluje si Gelagay. V Etiopii totiž dokončí základní školu jen něco přes 50 procent dětí. Mnohdy za to mohou nemoci jako malárie nebo sucha, která zemi často postihují, jindy dusné a přeplněné třídy.
Malý Bruk je teď také spokojenější. "Cesta mi zabere už jen dvacet minut," říká chlapec. Místní komunita se navíc po vybudování školy nadchla natolik, že se rozhodla na kopci za své peníze postavit další budovu, aby se tam mohlo učit ještě více dětí.
Problémem je nedostatek vody
Místní nastřádali 25 tisíc etiopských birrů (v přepočtu asi 25 tisíc korun), nakoupili staré dřevo, materiál na střechu a pustili se do práce. Po čtyřech měsících byla hotová první část dřevěné budovy, ve které se už učí další dvě třídy. "Lidé tady ví, že jestli chtějí změnit svůj život, musí nechat vzdělat své děti," vysvětluje motivaci místních Gelagay.
To ale neznamená, že by se v Dara Malo už podařilo překonat všechny překážky. Úřadům chybí peníze na dostavbu dřevěné školy a zatím si také marně lámou hlavu s tím, jak přes nepřístupný terén dostat do učeben vodu. "Žáci jsou kolikrát celý den bez pití a někdy je kvůli tomu i pouštíme dříve domů," popisuje obtíže čtyřiadvacetiletý učitel Tegegn Tesfaye.
Pavel Caha z Člověka v tísni zatím nevylučuje, že by organizace mohla vesnici ještě pomoci. "Je možné, že jim třeba postavíme střešní lapač na dešťovou vodu," uvedl jeden z programových koordinátorů nevládní organizace v Etiopii s tím, že podobný případ nadšení a snahy místních už v Etiopii zažil. I tehdy se organizace na místo vrátila a vypomohla znovu.
