Stojí v příjemném stínu kokosovníků, které obklopuje záplava rýžových polí. Jednoduchý napůl dřevěný a napůl cihlový příbytek toho však moc neskrývá. Pár sítí na spaní v patře, v přízemí starší skříň, kuchyň se zásobami rýže a ohništěm.
Asi čtyřicetiletá Pek Nang zrovna přikládá vyschlé dříví pod nově vyhlížející hrnec usazený do železné konstrukce, jež ho drží nad ohněm. Štiplavý kouř jí při tom stoupá přímo do obličeje.
Ve vsi Chhalit Leur v kambodžské provincii Kampot žijí místní tak trochu uvězněni v podmínkách, jaké panovaly spíše ve středověku. Nejsou žádnou výjimkou, podobně to vypadá i v dalších vesnicích v Kambodži, kde farmáři ještě běžně orají pole s pomocí pluhů tažených dobytkem. Zemědělstvím se tu živí naprostá většina obyvatel chudého asijského království.
Přitom rodina Pek Nang zdaleka nepatří mezi ty nejchudší, naopak se ve své vsi řadí mezi střední třídu. Vlastní tři krávy a pole, na kterých pěstuje kromě tradiční rýže i batáty, kukuřici, okurky, lilek či fazole. Jenže kromě motorky, jež nyní stojí ve stínu domu, se na moc vymožeností moderní doby spolehnout nemůže. K obydlí nevede ani elektřina a o tekoucí vodě si mohou nechat jen zdát.
Autobaterii nabíjíme v obchodě
Nabírají ji z nedaleké studny a pokaždé ji raději převařují na onom ohništi. Pokud si chtějí rozsvítit některé z mála světel v domku, musí ho připojit na autobaterii. Z ní si nabíjejí i mobilní telefony. Televize nebo rádio v jejich domácnosti chybějí.
"Baterii chodíme nabíjet do místního obchodu. Stojí to 1 700 rielů (asi osm korun - pozn. red.) a vydrží půl měsíce. Každé dva roky však musíme kupovat novou baterii, která přijde na 266 tisíc rielů (v přepočtu 1 300 korun)," popisuje Chun Touch, manžel Pek Nang.
BioplynárnyJsou zabudované v zemi nedaleko obydlí. Dává se do nich trus, z něhož se bez přístupu vzduchu uvolňuje směs metanu a oxidu uhličitého. Plyn lze pak napojit na sporák nebo lampu. Jako vedlejší produkt vzniká organické hnojivo. Jsou i ekologické, protože se díky jejich používání snižuje množství spalovaného dřeva i používání chemických hnojiv. Podmínkou je ovšem dobytek, jenž vyprodukuje dostatek trusu, takže bioplynárny nejsou pro nejchudší. |
Na další úskalí naráží při shánění dříví na otop. Musí na něj chodit co deset dní a trvá mu to obvykle celý den, než ho sežene dostatek. "Už tady nezbývá moc lesů. Jeden byl nedaleko, ale majitel ho celý pokácel a teď je tam pole," popisuje Chun Touch.
Jeho manželka má navíc problémy se srdcem, a tak se rozhodl pro inovaci, která ulehčí život i jí. Půjčil si peníze a nechal u domu vybudovat bioplynárnu, která mu obstará plyn na vaření, osvětlení, a coby vedlejší produkt bude mít také přírodní hnojivo na svá pole.
Pomohli mu v tom i Češi, a to přes nevládní organizaci Člověk v tísni, která kambodžským farmářům na budování bioplynáren přispívá. Dostal na ni sto dolarů, dalších 550 dolarů musel zaplatit sám. Chun Touche, jenž každý měsíc dostane na trhu za svou úrodu 50 dolarů (necelých tisíc korun), zařízení splatí zhruba za dva roky.
Nejenže ušetří spoustu času, ale prakticky bez nákladů si sám vyrobí potřebnou energii. A to z exkrementů, ať už svého dobytka, nebo i toho lidského. Smíchá ho s vodou a trus se pak v bioplynárně přemění na bioplyn. Zbude z něj navíc hnojný kal čili organické hnojivo.
"Nebude ho sice dost pro všechna naše pole, ale rozhodně nám ušetří peníze, protože už nebudeme muset kupovat tolik chemického hnojiva," plánuje si Chun Touch.
Nhoung Keourn si díky bioplynárně vydělá dvakrát víc
Několikaletou zkušenost s bioplynárnou už má například osmadvacetiletá Nhoung Keourn. "Předtím jsme si měsíčně vydělali na 200 tisíc rielů (necelých tisíc korun). Teď máme dvojnásobek,“ pochvaluje si žena, která má bioplynárnu už tři roky.
Nhoung Keourn na farmě hospodaří s rodiči, jelikož její manžel pracuje v Thajsku. O peníze, které jim vynáší úroda rýže, okurek, česneku či lilku, se dělí. „Rodiče teď mohou posílat bratra do školy. I když jsou státní, je to poměrně drahé. A také mu platí soukromé kurzy angličtiny,“ podotýká.
Reportáže z KambodžeDo poslední miny: Kambodžané denně bojují se skrytým a zákeřným nepřítelem Výchova vůdkyň v Kambodži: trpělivost Su Ťij a místo večírků analýzy Developeři v Kambodži: Nejdříve je vyháněli Rudí Khmerové, teď peníze a developeři |
Mnohem snáze také uvaří třeba prostý oběd. V kuchyni namísto ohniště stojí na vybetonované podlaze dva hořáky, k nimž se táhne přívod plynu. Jednoduchý sporák funguje jako všude jinde na světě, stačí otočit kohoutkem a přiložit sirku nebo zapalovač.
Člověk v tísni pomohl kambodžským farmářům postavit za poslední dva roky více než 2 200 bioplynáren různých velikostí.
"K elektrické energii má přístup jen dvacet procent Kambodžanů. Většina vaří na ohništích a musí těžko shánět nebo kupovat dřevo či uhlí. Kdo nemá energii pro svícení z autobaterií, využívá petrolejky," přibližuje Kep Ratana z kambodžské mise české neziskové organizace. To se samozřejmě projevuje i na zdraví zdejších lidí, kteří mají kvůli kouři často zdravotní problémy, ať už s očima, nebo dýchacími cestami.
Kambodža patří mezi nejchudší země jihovýchodní Asie. V posledních letech sice zažívá ekonomický růst, ale ten je vidět spíše ve městech. Venkov často vypadá, jako by se tam dávno zastavil čas. Přičemž na 75 procent obyvatel země žije právě tam.
