Vztek by jímal každého, kdo by měl co do činění s obchodem, v němž by namísto objednaných arabských koní dorazili kupujícímu poníci. Ministr za českou firmu kdysi orodoval.
Následné objasňování a snášení polehčujících okolností neudělá dojem. Cožpak by se někdo dal ukonejšit vysvětlením, že i poníci jsou koně a jako koně také žerou seno?!
Gumárny Zubří nestačily vyrobit žádané masky vhodné pro válečnou situaci v horké poušti. Firma proto nakvap poslala náhradní, vhodné pro civilní obranu. Kuvajťané však nejsou hloupí, natož chudí, aby se spokojili s nežádanou náhražkou.
Poděkovali se a perspektivní obchod raději svěřili Jihokorejcům. Čechům zůstala ostuda. Že stát nemůže za manažerské selhání soukromé firmy? Nemůže. Ale také firmy spoluvytvářejí pověst své země.
Přenos informací i zkraje třetího tisíciletí funguje tak trochu jako stará tichá pošta. Do prvního ucha se pošeptá "funkční plynové masky, které Kuvajt nechtěl" a z dvacátých úst vyjde "Češi poslali do války šunt".
Karikaturista použije ještě větší zkratku: Švejk na vozíčku, an se udusí v masce dřív, než dojede na frontu. Tak si tu trapnou válečnou epizodku zapamatují nejen v Kuvajtu. Konkurence nespí a plynové masky nesly výmluvnou značku Made in Czech.
