Martin Beck a Lubor Melich koncem ledna 1999 procházeli s přáteli Spálenou ulicí v Praze. Zastavili je policisté a požádali je o občanské průkazy. Při jednání ale nastal konflikt. Policisté tvrdili, že je oba mladíci napadli, ti to popírají a z napadení naopak obvinili policisty. Oba muži dostali u Městského soudu v Praze za napadení veřejného činitele dva roky podmíněně.
Odsouzení se proti rozsudku odvolali. Nelíbilo se jim, že policie vyslechla pouze jednoho svědka, který potvrdil policejní verzi napadení. Ostatní svědky policie vyslechnout odmítla. Soud sice vyslechl dvě svědkyně potvrzující nevinu mladíků, ale neuvěřil jim. Důvodem bylo, že dívky jsou přítelkyněmi mladíků, a podle soudu jsou tak pod jejich vlivem.
Poté, co muži u odvolacího soudu neuspěli, obrátili se na ÚS. Ten dospěl k závěru, že pokud policie selektuje důkazy a vybírá z nich jen některé, porušuje Listinu základních práv a svobod. Při novém projednání ale obecné soudy dospěly ke stejným závěrům a ÚS v pořadí již druhou stížnost obou mužů odmítl jako neopodstatněnou, protože v ní použili stejné argumenty jako již dříve v odvolání.
Beck s Melichem proto podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, který jim dal za pravdu a konstatoval porušení Evropské úmluvy zaručující práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí Evropského soudu musel Ústavní soud akceptovat a dříve odmítnuté stížnosti zcela vyhovět. Případ se tak vrací k novému projednání k odvolacímu soudu v Praze.
