Z jordánské metropole Ammánu míříme do údolí nedaleko Mrtvého moře. I když je teprve začátek května, teplo se stupňuje s každým klesajícím metrem. Naším cílem je zhruba dvacet let stará vojenská základna Karáma, která leží nedaleko izraelských hranic.
Právě z tohoto nenápadného tábora, ukrytého mezi banánovými plantážemi a lilkovými poli jedné z mála úrodných oblastí vyprahlého království, se totiž už několik týdnů rozléhá čeština. Na několikaměsíční cvičení sem koncem dubna přijeli ženisté z Rakovníka a Olomouce, kteří s sebou přivezli dva speciální odminovací stroje Božena 5. (o odjezdu českých vojáků zde)
Miny za rok zranily nebo zabily 200 lidí
Při pohledu na rušnou silnici je skoro nemožné představit si, že někde v okolí by mohly být miny. V obou směrech sviští dodávky s bedýnkami plnými rajčat, cuket, lilků a banánů.
MINOVÁ POLE V JORDÁNSKUProblém minami zamořených oblastí trápí Jordánce už roky. V minulosti nastražili v okolí svých hranic s Izraelem a se Sýrií na severu země přes tři sta tisíc protipěchotních a protitankových min‚ z toho 234 tisíc rozmístili Jordánci a 74 tisíc Izraelci. Zatímco na hranici se Sýrií zůstávají souvislá minová pole, na západě už jich všech 267 vyčistili tak, jak jim to jen plány umožnily. Stále tu ale zůstává mnoho "ztracených min", které změnily polohu a hloubku při záplavách nebo v důsledku hloubení zvířecích nor. |
"Královský ženijní sbor. Projekt vyhledávání min," překládá zástupce české velvyslankyně Zdeněk Beránek z veliké modré cedule s bílým nápisem v arabštině u nenápadné odbočky, zatímco se kolem auta zvedne oblak prachu. Ze silnice jsme sjeli na cestu vedoucí k základně. Jemný písek s prachem nás až do konce návštěvy neopustí.
"Toto je horká oblast a ekonomicky přitom jedna z nejdůležitějších, jak z hlediska zemědělství, tak turistiky," přiznává velitel jordánské základny plukovník Umarí. "A i když se od roku 1993 snažíme velkou část území odminovat sami, zjistili jsme, že ne vždy se nám to daří stoprocentně," uvedl.
Že jde o mravenčí práci, je zřejmé i z původního závazku království vyčistit oblast od více než tří set tisíc min do konce loňského roku. Pořád ale zbývá odstranit nejméně dvě třetiny, závazek se posunul na přespříští rok.
Rachot a oblak prachu - Božena jde do akce
K jeho splnění by mohli výrazně pomoci i zapůjčené Boženy 5, které dokážou vyhmátnout minu až z hloubky 70 centimetrů a doslova ji "rozemlít". Za chvíli už jednu z nich můžeme sledovat na jednom z "čistých" polí, kde pokračuje výcvik sedmi jordánských vojáků.
"Výcvik skupiny potrvá zhruba tři týdny. První týden jsme strávili v učebně, teď se naučí s Boženou jezdit a pokud jim to půjde, příští týden zahájíme cvičení přímo v minovém poli," vysvětluje velitel jednotky major Vladimír Záškodný ze 153. ženijního praporu z Olomouce. Naše armáda si podle něj díky misi vyzkouší, jak stroj reaguje v prašných podmínkách a ve velkém horku.
"Zatím se učí jezdit se strojem rovně, nevybočit z lajny," vysvětluje jeden z operátorů rotmistr Michael Ježek. "Jde jim to dobře, ale občas máme trochu komunikační problémy. My mluvíme evropskou angličtinou, oni jordánskou. Ne vždycky je to ta samá," dodává s úsměvem rotmistr.
Všechno klape, jen ten hummus...
Všichni muži z rakovnického a olomouckého ženijního praporu si spolupráci s Jordánci pochvalují. "Jen to jídlo," postěžují si téměř jednohlasně. "Jíme jinak a nějak si na ten jejich hummus (rozemletá cizrna s olivovým olejem, pozn. red.) a mensaf (jehněčí s nakyslou jogurtovou omáčkou) nemůžeme zvyknout," říká rotmistr Roman Urbánek a ostatní přitakávají.
Z toho, že by šlápli na minu, strach nemají, nebo to alespoň nedávají znát. "Řekli nám, že je to tady čisté, spíš si máme dávat pozor na hady a štíry," řekl další z operátorů, štábní rotmistr Lukáš Hoch v kožených bagančatech, přičemž mně bezděčně sklouzne pohled na moje nepraktické sandály. "Zatím jsme tady ale žádného hada neviděli," dodává na uklidněnou.
Zato s ještěrkami mají čeští ženisté zkušenost. Po příjezdu na základnu zjistili, že jejich pokoje už jsou zabydlené. "Přijeli jsme, vyházeli ještěrky z pokojů a ubytovali se," zavzpomíná major Záškodný.
Podle něj mají Češi na základně jediný problém. "Nemáme přístup na internet a s telefonováním domů to také není žádná sláva, řešíme to s Jordánci," říká, zatímco opouštíme klimatizovanou kuchyňku, jednu z dvanácti místností, které mají čeští vojáci k dispozici. Venku nás olízne horký polední vzduch tak, že sotva vzdechneme. "Dneska je celkem chládek," směje se major. "Za několik týdnů bude hůř."