VŠE O KATASTROFĚ
články | fotografie
konta | krizové linky
Žadatelé se musejí obrnit trpělivostí. Čeká je přinejmenším stejný proces, jako kdyby chtěli adoptovat dítě z České republiky. Zahraniční adopce navíc obvykle přináší nutnost několikatýdenního pobytu v zemi původu dítěte, a to kvůli nutným formalitám.
"Lidem je nutné vyvrátit představu, že to je snadná záležitost," připomněl Petr Sedlák z úřadu. Dodal ale, že není vyloučeno, že některé země, například Srí Lanka, proceduru po zemětřesení zjednoduší.
Podle českých zákonů musejí zájemci podstoupit psychologická vyšetření. Zjišťuje se třeba to, zda zvládnou péči o dítě z jiného kulturního prostředí. Experti zkoumají i sociální zázemí lidí. Žádost se podává na obecní úřad v místě zájemcova bydliště. V Česku mohou podle Sedláka žádat manželé, ale třeba i samoživitelka.
Při adopcích ze zahraničí bylo podle Sedláka doposud obvyklé, že adoptivní rodiče museli do země původu dítěte cestovat a strávit tam nějakou dobu. "To je samozřejmě velmi nákladné," upozornil Sedlák. Dodal, že náklady se mohou vyšplhat do statisíců korun. Někteří lidé si to proto nemohou dovolit a ze zahraniční adopce tak často sejde.
Bezprizorné děti zůstaly po zemětřesení v Indonésii, Malajsii, Thajsku, na Srí Lance či na Madagaskaru. Poslední tři jmenované státy podepsaly haagskou úmluvu o ochraně dětí při mezinárodním osvojení. Zájemci o adopci dětí z těchto zemí se mohou obrátit na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
V případě Malajsie a Indonésie, které k úmluvě nepřistoupily, doporučuje Sedlák, aby se zájemci obrátili přímo na velvyslanectví těchto zemí.
Tsunami, které následovaly po silném zemětřesení, zabily přes 150 tisíc lidí. Zbylo po nich mnoho sirotků. Humanitární organizace varují, že situace mohou zneužít obchodníci s dětmi. Dětský fond OSN (UNICEF) potvrdil, že v Indonésii se už objevil první pokus.
