Když se Stanislava Zedníčková dozvěděla, že čeká dítě, nebyla si vůbec jista, že ho chce. Neměla dokončenou školu ani kde bydlet, s partnerem si její rodina nerozuměla.
Napadlo ji, zda nejít na potrat. Cestou do menzy si všimla poradny pro ženy v podobné situaci. Odešla s odhodláním, že si dítě nechá. "Omlouvala jsem se mu, ještě když byl v bříšku," říká dnes matka čtyřměsíčního syna.
Potratů za posledních 15 let čtyřikrát ubylo. Pomohla osvěta a antikoncepce, aniž bylo nutné zpřísnit liberální zákony. Naopak jiný problém týkající se stejně úzce vztahu k životu - eutanazie - zůstává kriminálním činem. Ale i o ní lidé intenzivně přemýšlejí.
Prosím o eutanazii
"Prosím, udělejte výjimku a povolte mi eutanazii!" sepsala před pár lety oficiální žádost stará osamocená žena trpící artrózou. Poslala ji na ministerstvo zdravotnictví, odkud dopis doputoval k rukám Marie Svatošové, zakladatelky prvního hospice.
|
Co si Češi myslí Jste pro povolení eutanazie? Považujete potrat za zabití? Pokud jste pro omezení potratů, co preferujete? Měla by donosit dítě i znásilněná žena? Měla by dítě donosit i žena, která ví, že se potomek narodí postižený? Pramen: Median, dotazováno 507 lidí |
Patří k těm, kteří si myslí, že za voláním po eutanazii se skrývá jen strach, osamocení a nedostatečná pomoc okolí. To volání je ale poměrně silné - soudě podle průzkumu, co si myslí veřejnost. Většina je pro umožnění eutanazie. Jak to dnes chodí v praxi, o tom se moc nemluví.
Někteří zdravotníci mezi čtyřma očima přiznají, že ve zvlášť beznadějných případech se zvýší dávky morfia, a urychlí se tak smrt nemocného. "Podle některých domněnek by se legalizací eutanazie uzákonilo něco, co se již fakticky v nemocniční praxi vyskytuje, ale je to veřejným tajemstvím," říká a ve své stati i píše Petr Šustek, student 5. ročníku Právnické fakulty UK. Míní však, že společnost ještě není na legalizaci eutanazie připravena.
Mnozí lidé, kteří eutanazii žádali, si to nakonec rozmysleli. "Když mi babička umírala na rakovinu, měla tak velké bolesti, že prosila dědu, aby ji zabil sekerou. Jednou jsme jí nedopatřením nechali na nočním stolku tubu prášků na spaní," líčí profesorka Blanka Říhová z Akademie věd. "A ona to přesto neukončila. Přicházely totiž i chvíle bez bolesti, které jí dávaly silnou víru, že se uzdraví."
Říhová byla opakovaně svědkem toho, jak se lidé včetně dětí dostali ze zdánlivě zoufalé situace. "Na druhé straně," uvažuje, "pokud vážně nemocný člověk opakovaně prohlásí, že si přeje zemřít, protože už dál nemůže nést bolest, měl by být vyslyšen."
Volání po eutanazii mohl paradoxně zesílit i lékařský pokrok uplynulých 15 let. "Postupy moderní medicíny mohou prodlužovat živoření a utrpení. Snaha o udržení života za každou cenu je však nepřijatelná," říká někdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar. A ortoped Pavel Dungl doplňuje: "Lékař musí umět člověka nechat umřít, není-li žádná naděje na jeho záchranu."
