Ve svižně napsaném textu si jeho autor Hans-Jörg Schmidt nebere žádné servítky. "V Česku umírá při dopravních nehodách dvojnásobek lidí než ve srovnatelných státech EU. Žádný div: zběsilá jízda a lepení se na jiná vozidla patří na českých silnicích k dobrým mravům. Kontroly jsou řídké a ledabylé. Sotva se to změní: vždyť i politici rádi šlápnou na plyn," píše Die Welt.
Poté pokračuje v popisu běžného nedělního večera: "Polovina země jede z víkendové chalupy domů směrem Praha. Slovo ‚jet‘ lze použít odhadem pouze u třiceti procent řidičů osobních vozidel. Ten velký zbytek se řítí. Kdo na dálnici dodržuje povolenou rychlost jízdy 130 kilometrů za hodinu, se stává prostě jen překážkou v provozu."
"Nejbližší auto najíždí tak těsně, jak to jen jde, často za použití klaksonu i světelné houkačky zároveň. Když se mu podaří předjet blbého loudu, za kterým se musel plazit, hází po něm zuřivými pohledy," popisuje Schmidt své zkušenosti.
Předjet Němce je hrdinství
Co je podle Weltu hlavním zlem? "Většina dopravních rowdies přiznává, že nedodržují pravidla. Rambovské manýry jsou společensky absolutně přijatelné. Kdo v pondělí v práci může vyprávět, jak znovu proletěl kolem radaru, může si být jist všeobecným uznáním. Kdo navíc může přidat, že přitom jako nic předehnal i silnou německou limuzínu, stává se hrdinou."
Na závěr Welt uvádí: "Kdo si myslí, že ‚výtržnictví‘ mají čeští řidiči nevymýtitelně v genech, tak se plete. Na německých silnicích řídí Češi vzorně, striktně sledují ručičku tachometru a při změně jízdního pruhu použijí dokonce blinkr, což by je na domácích silnicích ani ve snu nenapadlo. Důvod je jasný: eura jsou příliš cenná na to, aby se utrácela při německé dopravní kontrole."
