"Afrika je pro nás české vojáky ještě pořád velká neznámá. Zkušenosti přebíráme od Francouzů, Angličanů či Němců, a to ať již se jedná o spolupráci s místními lidmi, nebo o samotný život v africké přírodě. Museli jsme se srovnat s poklidným životním rytmem zde, všechno se musí přizpůsobit místním vojákům," říká velitel skupiny českých instruktorů Petr Kopecký.
Češi v MaliV Mali v současné době působí celkem 38 českých vojáků, základ tvoří příslušníci ze 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. Většina střeží velitelství mise EU v hlavním městě Bamaku a čtyři vojáci ze 43. výsadkového praporu z Chrudimi cvičí na základně Koulikoro malijské vojáky. V Mali působí čeští vojáci už takřka rok pod velením Evropské unie. Současná jednotka je v zemi od loňského září. |
On i jeho kolegové - Martin Borovička, Pavel Mužátko a Pavel Štrobl, mají za sebou několik zahraničních misí včetně Afghánistánu. Africká zkušenost se ale s předchozími operacemi prý srovnávat nedá. "Je tu naprosto jiné, přátelštější prostředí," konstatuje Kopecký.
Na starost mají výcvik malijské pěší roty. Ta čítá kolem stovky lidí. Jde o vševojskovou přípravu, od střelby, přes vyhledávaní improvizovaných výbušných zařízení, přípravu léček a přepadů až po zdravotnické kurzy nebo řidičský výcvik. Důraz je kladen hlavně na taktiku a používání zbraní. Vše se musí stihnout za deset týdnů. Od rána do večera, šest dní v týdnu. Volno je jen v neděli.
Malijci jsou podle Kopeckého svým naturelem veselí, otevření, rádi se smějí, zpívají. "Jsou velice chytří, přirozeně zvídaví, nemají v sobě tolik stresu a spěchu jako my, Evropani. Vše zde tak probíhá víc v klidu, přestože se pracuje od rána do večera," vypočítává velitel českých instruktorů.
Nezřídka se prý stává, že na ranní nástup pět šest vojáků z čety nedorazí a ostatní neví, kde jsou. Pak na výcvik přijdou, ale chybí zase jiní. "Čas tu nic neznamená... Úžasné je, že malijští vojáci při pochodování a běhání v tvaru stále zpívají a někteří i tancují. Zpívají všechno možné, své domorodé písně, ale i písničky třeba od Shakiry," říká Kopecký.
Velitel českých výcvikových instruktorů v Mali Petr Kopecký
Tajemné váčky s verši
Výcvikové středisko je prosté, ale zcela vyhovující. Za branami je pár venkovních učeben, tedy spíše několik lavic a tabule pod plechovým přístřeškem. Tam se malijští vojáci učí teorii. Praktický výcvik probíhá v terénu, připomínající českým vojákům výcvikový prostor Hradiště. "Hodně keřů, občas strom, dosti skalnaté. Při dvoudenním výcviku se jezdí vozidly dál do terénu. Savana je velká dost a místní obyvatelé své vojáky vidí rádi," popisuje podmínky Kopecký.
Asi největším překvapením je ale podle něj samozřejmost, s jakou malijští vojáci spoléhají na víru a speciální kouzelné talismany "grigri" (také gris-gris). "Je někdy složité vojákovi klečícímu ve volném prostranství vysvětlit, že by se měl krýt za kamenem či keřem. On má přece grigri," vypráví Kopecký.
Talismany grigri se staly fenoménem. Jejich prapůvod vychází z islámu. Jde většinou o malé kožené nebo textilní náramky s váčkem, ve kterém jsou ukryty třeba kůstky drobných zvířat a další "magické" předměty. Na náramku jsou vyryty verše z Koránu. Talisman má chránit svého nositele a pomáhat mu v cestě životem.
"Nejedná se však o univerzální nosič štěstí. Pro různé příležitosti jsou různé grigri s různým veršem. Z toho plyne, že vojáci nosící grigri používají to, které je ochrání v boji," konstatuje Kopecký.
Náboženství obecně je podle něj dokonalým odrazem malijské společnosti, ve které převládají muslimové. Své zastoupení mají v armádě i křesťané. O nenávisti však nemůže být ani řeč.
"V naší četě je třicet dva vojáků, z toho jen tři křesťané. Ale když jeden z nich zvolá Aleluja, celá četa doplní Ámen. Nejsem věřící, ale myslím si, že takhle by to asi mělo fungovat. Prostě respekt k ostatním," říká Kopecký.
Na zuby s větvičkou
Naprosto úžasné je podle něj sledovat, jak jsou místní vojáci dokonale spjati s přírodou, znají krajinu a přesně vědí, kde by mohlo hrozit nějaké nebezpečí.
"Jejich oko včas odhalí hada nebo vosí hnízdo. Vědí, kudy projít, kam si sednout, kam si lehnout," popisuje Kopecký.
Právě znalost prostředí jim například pomáhá v léčbě. Využívají listy keřů k zastavení krvácení a průjmů, kořeny rostlin k odpuzování komárů, nebo třeba větvičky malého stromku Salvadory perské. Ta je po staletí výborným nástrojem pro čištění zubů, obsahuje bělící i desinfekční látky, jejichž účinky byly vědecky potvrzeny.
Příroda v Mali je pro české vojáky kapitola sama pro sebe. "Přiletěli jsme do končícího období dešťů a připadali jsme si jako v Jurském parku, všechny druhy hmyzu jsou tu veliké, rostliny buď jedovaté, nebo mají alespoň trny. K tomu se přidávají všudypřítomní hadi, štíři, večer kaloni a solifugy," vypočítává Kopecký.
Solifugy, až deseticentimetroví pavoukovci, sice nejsou člověku nebezpeční, ale jsou velmi agresivní a jejich kousnutí je bolestivé. Kaloni, savci příbuzní netopýrům, jsou zase především býložravci, některým druhům se ale připisuje, že stojí za obávaným virem ebola.
Dalším fenoménem jsou pak podle českých vojáků komáři. Každý večer před spaním je prý snaží v pokoji vyhubit. "Jak pronesl jeden z našich polských přátel, první věc, kterou se Evropan musí na africké misi naučit, je takzvaný Hand Defence System - prostě pleskání komárů," říká Kopecký.
