A k "fingování" nemoci zase v poslední době nabádají své zaměstnance ti zaměstnavatelé, kteří pro ně nemají práci a museli by je jinak propustit.
Údaje průzkumu dokazují, že Češi chodí k lékaři mnohem častěji než lidé ze zemí západní Evropy. Tento fakt potvrzuje také studie Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 1998, ze které vyplývá, že průměrný Čech navštíví ročně lékařskou ordinaci patnáctkrát, zatímco průměr v zemích Evropské unie je poloviční.
PÉČI PRODRAŽUJÍ OMEZUJÍCÍ LIMITY
Podle prezidenta Asociace praktických lékařů Václava Šmatláka ukazuje tento jev hlavně na systémové chyby ve financování českého zdravotnictví. Zdravotní pojišťovny uplatňují na praktické lékaře regulační limity, které se týkají například množství léků, jež smí lékař předepsat. "Tím jsme nuceni zvát si některé pacienty častěji jen kvůli receptu, i když vyšetření nepotřebují," vysvětluje Šmatlák a dodává, že když lékař překročí limit stanovený pojišťovnou, musí rozdíl doplatit. "Někdy se částka vyšplhá až na desetitisíce korun," tvrdí Šmatlák.
Podle studie OECD prakticky každá návštěva lékaře je spojena s předpisem léků. Největší položkou pro pojišťovny jsou tak paradoxně ty nejlevnější léky: jen za paralen, který si každý může koupit sám, vydaly zdravotní pojišťovny v roce 1997 43 milionů.
Počet návštěv zvyšují také limity, podle kterých nemůže praktický lékař předepisovat některé léky a zdravotnické pomůcky. "Někdy to praktické lékaře staví do trapných situací. Musím například poslat svého pacienta pro nákolenku ke specialistovi, který ho vůbec nezná. Sám mu ji prostě předepsat nemůžu," říká Šmatlák.
Rozdíl v počtu návštěv mezi Českou republikou a zeměmi západní Evropy se prohlubuje také kvůli tomu, že Češi nemohou zůstat s nachlazením doma bez pracovní neschopenky od lékaře. To potvrzuje také ostravský praktický lékař a pediatr Hugo Přibil, který má zkušenosti se zdravotnictvím v Belgii a Británii. "V cizině lidé s nachlazením k lékaři nechodí, léčí se doma sami," líčí. Zákony lidem ve většině západoevropských zemí umožňují vzít si za rok několik dnů volna bez udání důvodu.
CHYBÍ KOORDINACE ZDRAVOTNÍ PÉČE
Podle Šmatláka by tento problém vyřešilo, kdyby pacienti nesměli libovolně navštěvovat lékaře-specialisty. "Praktický lékař, který pacienta zná, by měl fungovat jako koordinátor jeho lékařské péče. Pacienti totiž jsou mnohdy léčeni u několika specialistů najednou, často i stejnými léky. O tom samozřejmě nevědí ani specialisté, ani praktický lékař," konstatuje Šmatlák. Tak rychle narůstá počet návštěv ve zdravotnických zařízeních a rostou samozřejmě i výdaje.
Podle odborníků u českých pacientů stále přetrvávají některé nešvary, k nimž vedlo socialistické zdravotnictví. "Jsme zvyklí chodit si k lékaři s každou maličkostí. Lékařská péče se u nás zneužívá," říká mluvčí České lékařské komory Pavel Kubíček.
"Lidé se úplně zbavili odpovědnosti za vlastní zdraví," dodává Šmatlák.
K návštěvě lékaře však mohou vést i další důvody. "Návštěvou se mnohdy řeší sociální otázky. Staří lidé, kterým chybí kontakt s okolím, si potřebují s někým popovídat. Lidé v produktivním věku zase často přiznají, že jim nemocenskou poradil zaměstnavatel, který pro ně nemá práci," dodává Hugo Přibil.
