Češi budou vyslanci NATO v Izraeli

  • 12
Od začátku příštího roku se česká ambasáda v Izraeli stane kontaktním velvyslanectvím NATO. Češi přebírají tuto úlohu v mimořádně důležité chvíli: Ve světě se šíří naděje, že by rok 2005 mohl přinést zásadní obrat ve sporu mezi Izraelci a Palestinci.

Úřad pod vedením Michaela Žantovského má zastupovat Severoatlantickou alianci po dobu dvou let.

V úterý skončila třídenní návštěva českého ministra zahraničí Cyrila Svobody v Izraeli. Jasně ukázala, že Praha hodlá být v oblasti aktivní. Vzhledem k nové roli české ambasády v Tel Avivu jí ani nic jiného nezbývá.

Řada Izraelců, Američanů i Evropanů se domnívá, že právě NATO může řešení izraelsko-palestinského konfliktu výrazně pomoci. Podobný názor prezentoval také Cyril Svoboda. Aliance je totiž podle něj nejen vojenskou, ale také politickou organizací.

Navíc se spekuluje o tom, že NATO by mohlo někdy v budoucnu na Blízký východ vyslat své vojáky, aby se tam podíleli na udržování míru mezi oběma stranami. Takovou možnost připustil i generální tajemník aliance Jaap de Hoop Scheffer.

Případná vojenská mise v oblasti je nicméně kontroverzním projektem. Předpokládá se, že Palestinci by NATO příliš nevítali. I to je možná jeden z důvodů, proč Cyril Svoboda v Izraeli zdůrazňoval spíše politický aspekt aliančního příspěvku.

České ministerstvo zahraničí však podle informací serveru natoaktual.cz v nedávné minulosti zvažovalo i alternativu využití jednotek NATO. V pražských diplomatických kruzích má taková mise své zastánce.

Aby zabránila jakýmkoliv výtkám kvůli jednostrannému přístupu, česká diplomacie koordinuje své zahraniční aktivity v rámci obou klíčových institucí - nejen NATO, ale i Evropské unie.

Cyril Svoboda dokonce v Izraeli vystupoval jako posel unie: "Jsem zde proto, abych přinesl jasnou zprávu o tom, že EU je připravena k těsné spolupráci se státem Izrael."

Mnozí Izraelci se domnívají, že Evropané příliš straní Palestincům. Česko, které se snaží o vyváženější postoj ve srovnání s jinými evropskými státy, by se podle některých představ mohlo stát mostem mezi Evropskou unií a Izraelem.

Výjimečná příležitost
Situace na Blízkém východě je dnes výjimečná z několika důvodů. Izraelský premiér Ariel Šaron ukázal, že myslí vážně svůj plán na stahování z palestinských území.
Rodí se nová vládní koalice, která by měla tento projekt dotáhnout do konce. Zmizet mají izraelské osady v pásmu Gazy a částečně i na západním břehu Jordánu.

Po smrti vůdce Jásira Arafata se formuje také nové palestinské vedení. Palestinci jsou vůči zmíněnému izraelskému plánu podezíraví. Přesto se očekává, že jejich noví představitelé mohou být vstřícnější vůči novým mírovým jednáním.

Palestinci totiž nebudou chtít riskovat ztrátu podpory té části mezinárodního společenství, která stojí spíše na jejich straně. Britský premiér Tony Blair chystá na příští rok velkou konferenci, na níž se má jednat právě o vývoji na palestinských územích.

Také americký prezident George Bush signalizuje, že se hodlá zasadit o úspěch budoucích izraelsko-palestinských jednání. Politika Spojených států by mohla být za druhého Bushova prezidentského období podstatně aktivnější.

Nikde není psáno, že se spory mezi Izraelci a Palestinci opravdu podaří vyřešit. Pozorovatelé se nicméně shodují v tom, že právě nyní šance na úspěch vzrostly.

Izrael členem NATO?

Širší zapojení Severoatlantické aliance na Blízkém východě má své zastánce zvláště v amerických a izraelských akademických kruzích. Podle některých z nich by měl Izrael do NATO v budoucnu přímo vstoupit, neboť čelí stejným hrozbám jako aliance.

Úzké vazby mezi Izraelem a NATO prosazuje americký analytik Ronald Asmus. "Izrael už je západní demokracií, která sdílí naše hodnoty a zájmy v té části světa, jež se stává pro NATO klíčovou," uvedl Asmus podle citace listu The New York Times.
Americký politolog označuje za nepochopitelné, proč NATO uzavírá partnerství s Gruzií a nikoliv Izraelem.

Členství země v alianci však zatím brání řada faktorů: kromě nevyřešeného sporu s Palestinci je to i nedůvěra samotných Izraelců vůči mezinárodním aliancím. Stále převládá názor, že při zajišťování bezpečnosti je nutné se spoléhat především na vlastní síly.


Video