Politici těchto tří zemí se chovají zcela jinak než jejich němečtí a rakouští kolegové, kteří v rámci předvstupních rozhovorů prosadili návrh společné pozice EU počítající s dvou až sedmiletým přechodným obdobím pro volný pohyb osob. Nizozemci, Dánové a Švédové, kteří nemají společné hranice se státy střední a východní Evropy, nemají z přílivu levné pracovní síly z východu takové obavy jako Němci či Rakušané. Přesto však počítají s tím, že v případě masivního přílivu přistěhovalců budou moci chránit svůj trh práce jistými opatřeními.
Dánsko, Švédsko a Nizozemí tak učinilo vůči střední a východní Evropě vstřícný krok, jehož důsledky mohou hrát z hlediska veřejného mínění klíčovou roli. Během belgického prezidenství, jež začíná příští týden, budou pokračovat rozhovory o volném pohybu osob s kandidátskými zeměmi s výjimkou Maďarska a Kypru, které již tuto kapitolu uzavřely.
Zvláštní kapitolou je Malta, pro kterou EU nežádá přechodné období na volný pohyb osob, ale která ho naopak požaduje sama po Evropské unie. Malta chce prosadit sedmileté období, během kterého by občané EU nemohli hledat práci na tomto ostrově.
Volný pohyb osob je jedním z politicky klíčových témat rozšíření EU, a to především v kandidátských zemích. Mezi občany, pro které slova o společných hodnotách, jednotném trhu, stabilitě a prosperitě zní poněkud frázovitě, je právě možnost volného pohybu po evropském kontinentu s bezproblémovým hledáním práce tím nejpřitažlivějším aspektem členství v Unii. Tahanice o přechodná období při přípravách vyjednávání o volném pohybu osob vzbudila v kandidátských zemích vlnu nevole a podpora vstupu do EU se téměř ve všech kandidátských zemích za poslední rok snížila. Občany sužují obavy, že v Evropě budou mít druhořadou pozici bez přístupu ke čtyřem základním svobodám, ke kterým patří nedílně i volný pohyb osob.
- úterý 26. června 2001
- 1
