Třiadvacátého června loňského roku Britové hlasovali o budoucnosti své vlasti. Vystoupit z Evropské unie, nebo zůstat? Průzkumy naznačovaly, že rozštěpení evropského společenství by hrozit nemělo. Tak jako několikrát v následujících měsících se však sondáže mýlily. Británie si těsným výsledkem odhlasovala brexit.
Začalo jednání o brexitu. Vyjednavači určili první tři fáze |
Rok od klíčového hlasování má za sebou Británie období plné krize. Vyjednávání o podmínkách brexitu se dosud nikam neposunulo. Zemi trápí politická nejistota, kterou ještě prohloubily předčasné volby. Na klidu Britům nepřidala ani série teroristických útoků, které zasáhly Manchester a Londýn.
Období nejistoty dopadlo také početnou komunitu Čechů, kteří žijí ve Velké Británii. Nyní stojí před otázkou, co bude dál. Někteří se brexitu obávají, jiní věří, že Westminsterský palác schopné cizince ze země nevypudí. Server iDNES.cz přímo v Británii oslovil několik Čechů a zeptal se jich, jak se jim žije ve stínu politické krize a teroru.
Nejde o náboženství, ale mentalitu
Jednatřicetiletý David Bryx má se životem v Londýně bohaté zkušenosti. Přistěhoval se sem v listopadu 2005. V Česku tehdy studoval na hotelové škole, v Británii si chtěl zlepšit angličtinu. „Přijel jsem sem s kamarádem. V kapse jsem měl 500 liber. Během pár dní mi z nich moc nezbylo, tak jsem si začal hledat práci. Začínal jsem v restauracích, to je tady asi nejjednodušší,“ vzpomíná Bryx. Jako pomocný číšník se uchytil v restauraci The Ivy, jednom z nejznámějších podniků v Londýně, který pravidelně navštěvují hollywoodské hvězdy.
V prvních letech v Británii prý jakékoli připomínky k jeho národnosti nikdy neslyšel. „Teď se to celkem řeší kvůli uprchlické krizi, ale tehdy vůbec. Maximálně jsme si dělali legraci, že je nás v restauraci víc, než Angličanů“ tvrdí. Po odchodu z The Ivy pracoval v jiné restauraci, s přítelkyní si také otevřel na severu Londýna kavárnu, aby se později opět vrátil do restaurace coby vrchní. Nyní má vlastní dopravní firmu. Zprvu se zaměřoval na dopravu Čechů a Slováků na letiště, v posledních měsících už cílí na širší klientelu.
David Bryx
Právě při dopravě klientů si začal všímat, jak diskutovaným tématem se stal brexit a nedávné teroristické útoky. „V menších městech lidé referendum využili a začali tvrdit, že jim cizinci berou práci. Jde ale o to, že Angličané prostě nechtějí dělat, nebo nebudou dělat za stejné peníze jako cizinci. Jsou strašně hrdí. Taková práce pak zbývá na cizince. Bez cizinců by to tady nefungovalo,“ vysvětluje.
Přímo v Londýně však velké změny nepozoruje. „Snad jen při konfliktech mezi místními a Poláky. Poláci jsou v tomhle trochu odlišní. Na nějaké náznaky urážek reagují dost často agresivně, a pak z toho vznikají konflikty,“ popisuje Bryx. Naráží na několik případů, kdy se Poláci stali krátce po referendu terčem násilných útoků (více o útocích zde).
Nejistotu s blížícím se vystoupením Británie z EU podle něj řeší každý jinak. „Přistěhovalci se dělí na takové dva tábory. Kdo je tady do plus minus tří let, tak zvažuje odchod. V posledních měsících jsme odváželi na letiště odhadem přes padesát lidí, kteří se rozhodli z Británie odejít. Odcestovali kvůli obavám z budoucnosti. Prostě nevědí, co bude,“ vysvětluje.
Totální zmatek. Evropa si láme hlavu, co britský pat udělá s brexitem |
Bryx sám však zatím případný odchod z Británie neřeší. Nikdo totiž zatím nestanovil jasné podmínky, za jakých budou moci cizinci v Británii zůstat. „Mluvilo se o tom, že kdo je tady od roku 2008, tak bude moct zůstat automaticky, řešil se také minimální výdělek. Jsem tu 12 let, takže si nemyslím, že by mě odsud vyhodili,“ sdělil s dovětkem, že pokud člověk v Británii pracuje a řádně odvádí daně, vyhoštění se bát nemusí.
Jeho názor nezměnily ani nedávné teroristické útoky. V ulicích podle něj opatření příliš patrná nejsou, jen se zlepšila rychlost, s jakou policisté reagují na případné hrozby.
„Já si to snažím nepřipouštět. Vyhýbat se nějakým místům prostě nejde. Všichni také teď mluví o muslimech. Muslimové jsou tady všude, pár nejlepších kamarádů jsou muslimové. Není to o náboženství. Je to o lidské mentalitě. Londýn je v tomhle extrémně tolerantní. Na severu to může být o něco horší. Muslimové jsou pro tamní lidi ideální skupinou, na kterou mohou tohle všechno hodit,“ myslí si Bryx.
Brexit jako správný krok
Teprve čerstvou zkušenost s životem ve Velké Británii má Jana Smékalová. Přišla sem před dvěma roky. „První tři měsíce tady byly těžké. Zvykala jsem si na život v Londýně. Problémem byl trochu také jazyk. Před příjezdem jsem se sice učila mnoho let, ale na místě člověk zjistí, že neumí nic,“ popisuje své první kroky v Británii.
Jana Smékalová
Zprvu si přivydělávala jako au-pair či výpomoc v kavárně. Na zapadnutí do kolektivu si však stěžovat nemůže. Jen čas od času slýchala poznámky, že „Češi pijí hodně alkohol a nemají vychování“. „Přiznejme si, někdy je to pravda. Nebrala bych to však jako útok, každá národnost má své,“ myslí si.
Situace se podle ní výrazně nezhoršila ani po referendu. Alespoň ne v Londýně. Mediálně propírané útoky na Poláky považuje jen za náhodné incidenty. „Poláci byli v Anglii už dávno před novodobou Evropskou unií a starší Britové si dobře pamatují 2. světovou válku, kdy Poláci byli nejlepší piloti a parašutisté. S Poláky většina cítí a nemají s nimi žádný problém stejně,“ myslí si Smékalová.
Volbu Britů v referendu chápe. „Pokud bych mohla volit, určitě bych hlasovala pro brexit,“ tvrdí. Jedním z hlavních argumentů je pro ni imigrace. „Ostrovy jsou přeplněné, kvalita zdravotnictví klesá, lidí je příliš a lékařů a sester málo,“ popisuje Smékalová.
Brexit žene Brity do Německa, loni překonali rekord v počtu občanství |
Problémy ve zdravotnictví ilustruje zážitkem z dopravní nehody. „Museli jsme telefonovat záchranné službě a lhát o stavu poraněného, aby záchranka dorazila dříve. Nakonec jsme čekali asi půl hodiny,“ popisuje a dodává, že na pohotovostech se běžně čeká i několik hodin.
S neregulovanou imigrací podle ní souvisí i to, že v některých částech Londýna už v podstatě převažují přistěhovalci. Brexit je podle Smékalové správným krokem i z hlediska bezpečnosti a posílení ekonomiky.
„Libra teď sice hodně zeslábla a možná ještě klesne, ale za deset let by se z toho Británie měla oklepat a bude na tom mnohem lépe bez Evropské unie. Podle mého názoru Británii budou následovat i další země jako Francie, Itálie a možná i Česká republika,“ míní.
Skok do neznáma
Přes dva roky už v Británii žije také sedmačtyřicetiletá Martina Krappmannová. Před odjezdem do Londýna pracovala čtrnáct let jako asistentka výkonného ředitele nadnárodní automobilové společnosti. Stěhování do Londýna pro ni byl skok do neznáma. „V Anglii jsem předtím nikdy nebyla, s angličtinou to taky nebylo slavné, takže jsem jí chtěla zlepšit,“ vzpomíná.
Martina Krappmannová
V Británii zprvu střídala celou řadu zaměstnání, někdy i po týdnech. „Není tu potřeba mít k pracovnímu vztahu pracovní smlouvu. Prostě člověk přijde, pracuje, zkusí si to. Když se práce líbí, zůstane, když ne, jde dále. Takže jsem si zkusila být vedoucí kontinentálních snídaní v hotelu, uklízečkou, servírkou, šatnářkou, asistentkou personalisty v baru, obsluhou na společenských akcích a koncertech. Nakonec jsem zakotvila u pozice opatrovatelky starých a postižených lidí,“ vyjmenovává.
Podmínky v Londýně jí však aklimatizaci ulehčily. „Byla jsem mile překvapena. Najít práci nebylo těžké. Nikdo mě nediskriminoval kvůli věku, národnosti, úrovni anglického jazyka nebo kvůli tomu, že jsi žena,“ popisuje Krappmannová. S otevřenou diskriminací se nikdy nesetkala. „Občas ale vidím diskriminaci za zavřenými dveřmi. Někteří klienti vyloženě nechtějí akceptovat ošetřovatelku afro-americké národnosti, pokud jsou sami běloši,“ tvrdí.
Češi v Británii berou brexit s nadhledem. Bojí se o šunku a pivo z dovozu |
Přístup k přistěhovalcům se podle ní nezměnil ani po loňském referendu. „Situaci si ale zhoršují sami přistěhovalci, kteří začínají panikařit, vytvářet a šířit různé konspirační teorie nebo předčasně ukončují pobyt a vracejí se do vlasti s tím, že raději půjdou sami, než aby je posléze vyhostili,“ myslí si.
Cizinci se podle Krappmannové o svou budoucnost v Británii bát nemusí. Kdo odvádí daně a nemá záznam v trestním rejstříku, je v bezpečí.
„Imigranti tu mají hypotéky, půjčky, koupili nemovitosti, platí si příspěvky na důchod v Británii. Mají děti, které jsou již britští občané. Právně by tohle nebylo možné ošetřit. A kdyby snad britská vláda začala být na cizince neúměrně rázná, mohlo by vše přerůst v občanské nepokoje. A to nikdo nechce,“ varuje.
Ona sama by v případě problémů a tlaků na odchod cizinců Británii opustila s klidem. Do České republiky by se však nevracela.
