Těch, kteří zničili Čtyřkoalici a dostali výprask ve všeobecných volbách. Dát jim jednu výstrahu však voličům nestačilo a hnali je býkovcem i při volbách do Senátu. Tito na hlavu poražení tedy mají mít prezidenta? Má se naplnit ono biblické, že poslední budou prvními a kámen, kteří stavaři odhodili, stane se kamenem úhelným? Možná ano, zázrak to však nebude, nýbrž jen důsledek neuvěřitelných chyb velkých stran, ČSSD a ODS.
Sociální demokraté se sami vehnali do kouta, když nakonec nominovali Jaroslava Bureše. Možná by nebyl špatný jako prezident úředník. Reakce veřejnosti i volitelů však jednoznačně ukazuje, že na koncept úřednického prezidenta není společnost připravena - bude-li vůbec kdy.
I kdyby se Bureš nechoval jako žirafa v porcelánu (a on se tak choval), jeho šance by nebyly o moc větší. Klaus zase ztratil rozhodující měsíce povolebním váháním. Kdyby se hned po porážce vzdal funkce a začal usilovat o prezidenturu, nyní si mohl stát lépe. Vládnoucí socialisté totiž budou ODS ještě možná potřebovat. Výměnný obchod mohl být uzavřen.
Poctivý prezidentský učeň Pithart se o své kandidatuře vyjadřuje zásadově a vadí jen málokomu. Sociální demokraté v něm tak mohou vidět ve volbě mezi Skyllou (Klausem) a Charybdou (Zemanem) spásný břeh.
Jisté to však zdaleka není. V této volbě půjde o každý hlas a vše se může zvrtnout mezi prvním a druhým kolem. Pithart je překvapivý favorit. Od vítězství ho však stále ještě dělí nejméně tři kola úporného boje.