Po výslechu vojenskou tajnou službou a dvou dnech strávených na otevřené korbě nákladního auta, používaného k převážení vězňů, skončil Babickij v nechvalně proslulém čečenském internačním táboře Černokozovo.
|
Podrobnosti o vývoji kauzy Babickij najdete ZDE |
"Zažil jsem Černokozovo jako skutečný koncentrační tábor, podobný jako Dachau. Vězni tam byli biti a mučeni," říká Babickij a vyvrací tak oficiální tvrzení Moskvy, podle níž jde o tábory sloužící k zadržení a vyslechnutí osob podezřelých ze spolupráce s čečenskými povstalci.
Někteří dozorci se podle Babického skrývali pod kuklami, byli to "ryzí sadisté". Týrání vězňů bylo v Černokozovu na denním pořádku, do cel byl vstřikován slzný plyn.
Babickij dále popsal pro německý týdeník svou výměnu za ruské vojáky, kterou mu navrhl "muž, jenž se představil jako pracovník komise pro osvobozování vězňů a rukojmích při úřadu ruského prezidenta. Muž Babickému řekl, že tuto výměnu navrhl šéf muslimské tajné služby v Čečensku Turpal-Ali Atgerijev.
"Znal jsem ho už od minulé války jako spolehlivého člověka. Navíc se Atgerijev údajně zaručil, že budu okamžitě propuštěn. To mi připadalo přijatelné," řekl Babickij. "A tak jsem byl na jakési silnici kdesi v Čečensku předán lidem, o nichž dodnes nevím, co vlastně chtěli."
Představovali se pokaždé jinými jmény a nutili Babického k odjezdu do Ázerbájdžánu. Vzali mu osobní průkaz a pas a místo toho mu dali do ruky dva falešné pasy čerstvé výroby. Jeden z nich si Babickij ponechal, druhý zahodil.
"Nutili mě podepsat jakási prohlášení o spolupráci s takřka neznámou arabskou organizací. Celé to byla fraška," zhodnotil Babickij pro hamburský týdeník.
Babickij nezavrhl ani domněnku německých redaktorů, podle níž mohli být jeho čečenští průvodci provokatéři kolaborující s Rusy, kteří na něm chtěli vyzvídat. Jeden z nich prý Babickému řekl, že je stoupencem hnutí Adamalla otevřeně prosazujícího udržení Čečenska v rámci Ruské federace. Muž mu prý dal svou moskevskou adresu a řekl, že je vidět v ruské televizi pokaždé, když jde o jednání o pokojném řešení čečenského konfliktu.
Na druhém Čečenci byl zase Babickému nápadný jeho typicky ruský úřednický žargon. Pozoruhodné podle něj bylo i to, že ho jeho "osvoboditelé" propašovali v kufru svého auta do hlavního města ruské republiky Dagestán, aniž by jejich vůz byl cestou byť jedinkrát kontrolován.
