Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Můj soused Černobyl. Seniorka se vrátila do zakázané zóny, radiaci neřeší

  20:05aktualizováno  20:05
Pro některé je Černobyl symbolem smrtícího radioaktivního záření. Někteří lidé v něm však vidí domov. Maria Lobzinová před třiceti lety odsud musela i s rodinou utéct. Před šesti lety se však vrátila. Radiace se nebojí. Chová hospodářská zvířata a živí se vším, co nasbírá v okolní přírodě.

Dnes 69letá Lobzinová při vyprávění o vesnici v černobylské oblasti, ve které kdysi žila, příliš optimistickými vzpomínkami nehýří. „Byl to tam samý opilec a drogově závislý,“ popisuje. I přesto to zde měla ráda. V dubnu 1986 však musela svůj domov opustit. Spolu s dalšími 135 tisíci lidmi prchla po nehodě v místní jaderné elektrárně, píše agentura Reuters.

Odvoz paliva z Černobylu

Ze tří nepoškozených bloků černobylské jaderné elektrárny bylo vyvezeno veškeré jaderné palivo a komplex bude do konce letošního roku vyřazen ze seznamu jaderných zařízení. Ukrajinským novinářům to v Kyjevě řekl ředitel elektrárny Ihor Hramotkin.

Zničený čtvrtý černobylský blok byl po explozi zakonzervován, ale ve zbylých třech provoz pokračoval. Reaktory nepoškozené havárií se ukrajinské úřady rozhodly ponechat v provozu kvůli nedostatku elektrické energie v rozvodné síti. Druhý reaktor byl odstaven kvůli poruše kabelového vedení až pět let po havárii, první po dohodě s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii v roce 1996. O uzavření třetího bloku rozhodl koncem roku 2000 tehdejší prezident Leonid Kučma.

Olověný a betonový sarkofág ukrývající trosky čtvrtého bloku byl dokončen v listopadu 1986, ale svou funkci už přestává plnit. V současnosti se buduje nový kryt, jehož výstavba má podle kyjevských médií skončit letos v listopadu (na letecké záběry ze stavby sarkofágu se můžete podívat zde).

Vláda ji spolu s rodinou poslala do provizorního ubytování. Nejednalo se však o vyhovující střechu nad hlavou.

Lobzinová vzpomíná na vratké stavení, jehož stěny byly popraskané od střechy až po sklep. „Bála jsem se, že mi něco spadne na hlavu a zabije mě to. Žít tam pro nás bylo jako čekání na smrt,“ vypráví.

Před lety se společně se svým synem a nevlastní dcerou Oleksandrou rozhodli, že se do zakázané oblasti, která se rozkládá na 2 600 čtverečních kilometrech, vrátí.

Manžel Oleksandry se do zóny začal pravidelně vracet už v roce 2008. Vždy se však jednalo o krátké návštěvy. O dva roky později se na dohled Černobylu přestěhovala celá rodina.

„Můj manžel se chtěl do svého rodiště vrátit celý život. Vracel se sem, i když to tady bylo celé uzavřené. Dokázal se dostat přes ostnatý drát,“ popisuje Oleksandra. Tvrdí, že policie se už celou rodinu několikrát pokoušela z jejich černobylského domova vyhnat. „Já se však nechci vrátit do Kyjeva. Proč bych měla utíkat z takové přírody? Kde člověk může slyšet kukačky? Kde může slyšet slavíky?“ ptá se.

Muzeum pro budoucí generaci

Odejít nehodlá ani Lozbinová. Radiace se nebojí. „Tady žádná radiace není. Nebojím se tady ničeho. A až jednou nadejde můj čas zemřít, určitě se tak nestane kvůli radiaci,“ tvrdí s úsměvem. K obživě si vystačí chovem kuřat, hus a kachen. Pěstuje si také vlastní brambory a rajčata, do nedalekého lesa chodí pravidelně na houby. Žádné zdravotní problémy na sobě nepozoruje.

Fotogalerie

Oleksandra se podle svých slov snaží inspirovat ostatní původní obyvatele, aby se do oblasti kolem Černobylu vrátili.

Aby zdejším rodákům připomněla, jaké to zde bylo před nehodou, společně s rodinou zde zřídila malé muzeum. Najdeme v něm staré knihy, fotografie, ale i zašlé vybavení z opuštěných domů.

„Rozhodli jsme se, že zachráníme historii Černobylu. Doufáme, že se sem lidé vrátí a budou tady žít. Jejich děti a vnoučata budou moci vidět, jaké to tady dříve bylo. V jakých postýlkách vyrůstali jejich rodiče. V jakých krabičkách si lidé nechávali své cennosti a knihy,“ vysvětluje Oleksandra.

Vodka jako lék na radiaci

V oblasti podle ní v současnosti trvale žije asi 160 lidí. Jedním z nich je i běloruský stařík Ivan Šamjanok. Již třicet let přežívá v běloruské Tulgoviči, která se po havárii v Černobylu proměnila ve vesnici duchů. Radiaci vůbec neřeší.

Černobyl stále zabíjí. Na rakovinu zemře ještě 40 000 lidí, tvrdí vědec

Před každým jídlem se preventivně „léčí“ panákem vodky, jaderná havárie však na jeho obživě nic nezměnila. Ivan nikdy nedal dopustit na zeleninu ze svých záhonků, bez obav porazí i pašíka nebo kuře. Kdo chce dlouho žít, má podle něj zůstat v rodné vesnici (více o jeho životě se dočtete zde).

V úterý 26. dubna uplyne přesně třicet let o nehody v jaderné elektrárně Černobyl. Přímo při nehodě zemřelo 31 lidí. Počet lidí, kteří zemřeli na nemoci spojené s ozářením, experti pouze odhadují. Světová zdravotnická organizace hovoří o devíti tisících mrtvých, studie Greenpeace pak o 115 tisících. Greenpeace také na základě svých studií tvrdí, že život v zakázané zóně je extrémně nebezpečný kvůli přetrvávající radiaci.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.