Psal se rok 1936 a nad Evropou se stahovala temná mračna fašistické hrozby. Italská vojska vpadla do Etiopie, ve Španělsku vypukla občanská válka, nacistické Německo obsadilo Porýní. Tři roky po svém nástupu k moci chtěl Adolf Hitler představit celému světu nové Německo, které jako fénix vstalo z popela porážky v první světové válce.
SLAVNÉ FOTOGRAFIESeriál iDNES.cz nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií, které se staly ikonami, ať už vznikly na válečných bojištích, při různých tragédiích, ve vesmíru nebo "jen" zachycují lidské osudy. |
Propagandistickému účelu měly posloužit olympijské hry pořádané v srpnu v Berlíně. Celý svět již oblétly zprávy o pronásledování Židů nacisty a Spojené státy proto dlouho zvažovaly bojkot olympiády, ale nakonec se rozhodly pro účast. Mezi největší naděje amerického týmu patřil i tehdy třiadvacetiletý černoch Jesse Owens.
Nacisté se Američanům vysmívali, že se spoléhají na atlety podřadné rasy. Advokátům árijské nadřazenosti ale brzy ztuhl úsměv na tvářích. Američané tmavé pleti získali pro svoji výpravu jedenáct zlatých medailí, čtyři z nich vybojoval Owens.
Sportovní gesto od árijského supermana
Nejtvrdší souboj podstoupil Owens 4. srpna ve skoku do dálky. Kvůli dvěma přešlapům málem neprošel přes kvalifikaci. "Bojoval jsem, bojoval jsem tvrdě. Ale v jeden okamžik se mě začala zmocňovat panika," vzpomínal po letech na okamžiky, kdy seděl beznadějně na trávníku.
V tu chvíli za ním přišel německý závodník Luz Long a poradil mu, jak změnit rozběh. Rada sportovce, který svým vzezřením představoval ideál árijského supermana, zabrala a Owens posléze celý závod vyhrál. Fotografie oba zachytila na stupních vítězů vedle sebe. V ochozech olympijského stadionu se tyčí les hajlujících rukou. Na první příčce salutuje Jesse Owens, na druhém místě zdraví nacistickým pozdravem Long.
Legenda o uraženém Hitlerovi
Brzy se rozšířila legenda, že Hitlera triumf černošského atleta dopálil natolik, že mu odmítl podat ruku. Není to však pravda. První den olympiády diktátor přijal řadu sportovců. Hry ale opustil těsně před tím, než zlatou medaili převzal Američan Cornelius Johnson.
Vůdce |
Když ho olympijský výbor upozornil, že musí přijmout všechny vítěze nebo vůbec žádné, rozhodl se pro druhou možnost. Owens nastoupil ke svému prvnímu závodu až druhý den her. "Když jsem procházel kolem kancléře, tak jsme na něj mávnul a on mávnul mně. Myslím si, že v tomto byl tisk k Hitlerovi nespravedlivý" vyprávěl později Owens.
Nacisté mohli být i přes jeho triumf spokojení. Německo s přehledem získalo nejvíce cenných kovů a svět spolknul obraz Německa jako znovuzrozené země toužící po míru, který mu nabídla Goebbelsova propagandistická mašinérie. A pokud se Hitler úspěchem černého atleta užíral, dal to najevo jen v soukromí.
Hořký návrat domů
Owensův návrat z berlínské olympiády byl triumfální, ale atlet ze slávy nic neměl. Přestože bychom dnes jeho popularitu mohli přirovnat k fenoménu sprintera Usaina Bolta, Owens se nedočkal výhodných reklamních kontraktů. Opět narazil na tvrdou realitu rasové segregace v USA, například při uvítání v newyorském hotelu Waldorf-Astoria musel použít nákladní výtah.
"Všichni si vyprávěli, že mi Hitler v Berlíně odmítl podat ruku. Když jsem se ale vrátil domů, v autobusu jsem si nesměl sednout dopředu," postěžoval si. Prezident Roosevelt nikdy neuznal jeho zásluhy a ani ho nepozval do Bílého domu. "Hitler mě neurazil, to Roosevelt mě ignoroval," vyprávěl Owens.
Vnučka Luze Longe Julia-Vanessa Longová (vlevo) a vnučka Jesseho Owense Marlene Dortchová (vpravo) na mistrovství světa v atletice v Berlíně v roce 2009.
Fenomenální atlet se ukončení sportovní kariéry živil všelijak: dělal údržbáře, za peníze závodil proti koním, psům nebo autům. Zlaté úspěchy z nacistické olympiády ale nakonec svému majiteli přinesly slušné živobytí. Owens byl zván jako řečník na různé slavnosti, měl vlastní pořad v rozhlase a založil si marketingovou firmu.
Uznání od amerického prezidenta se mu dostalo až v roce 1955, kdy ho Dwight D. Eisenhower jmenoval čestným ambasadorem sportu. Čtyřnásobný olympijský vítěz, který každý den vykouřil krabičku cigaret, zemřel v roce 1980 na rakovinu plic. Bylo mu šestašedesát let.
Muže, který mu na berlínské olympiádě poradil recept na úspěšný skok do dálky, si smrt našla daleko dříve. Luz Long zemřel v řadách wehrmachtu během spojeneckého vylodění na Sicílii v roce 1943. Za své sportovní gesto posmrtně obdržel medaili nesoucí jméno zakladatele olympijského hnutí Pierre de Coubertina.
