Takže zatímco v Ústřední vojenské nemocnici v Praze zněl účet za ošetření chirurgem a laboratorní vyšetření na částku 2295 korun, v nemocnici v Příbrami za stejná vyšetření (a dokonce za další dva výkony navíc) jen 548 korun.
Konečná částka za péči se tak může lišit v řádu několika tisíc korun. Platí to i o laboratorních vyšetřeních či další léčbě. Každá nemocnice si totiž určuje sama, jakou hodnotu dá jednotlivým výkonům.
Placení hotově se netýká jen cizinců. Pokud pojedete na dovolenou a zapomenete si vzít kartičku pojišťovny, budete muset také platit "na dřevo". A pak se vám může stát, že v jedné nemocnici zaplatíte za ošetření zlomené nohy třeba pět set korun a ve vedlejším městě to bude stát pět tisíc.
Lékaři: "Je v tom chaos"
Zdravotní pojišťovna i lékaři sami se shodují, že v cenách vládne chaos. "Každý si účtuje jinak a žádné regulace vlastně neexistují, takže kdokoliv může mít jakékoliv ceny," připouští i prezident České lékařské komory Milan Kubek.
"Je v tom trochu chaos," přiznává i mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny Jana Víšková. "V případě samoplátce nemocnice postupují podle ceníku zdravotnických služeb, který jim schválí finanční úřad. Ceny si kalkulují samy nemocnice s ohledem na vlastní režii a přiměřenou tvorbu zisku," vysvětluje.
Potíž je, že redaktorka MF DNES ani v jedné z navštívených nemocnic nedostala předem ceník k nahlédnutí. "To je chyba," upozorňuje David Marx, lékař, který se dlouhodobě zabývá kvalitou péče ve zdravotnictví.
Ceníky totiž musí viset viditelně vyvěšené někde u vchodu do ordinace nebo je pacient musí dostat na vyžádání. Podobně, jako to funguje v ordinacích zubařů či veterinářů nebo v obchodech.
"Ceník by měl být pacientovi aspoň na požádání předložen, aby byl předem informován o výši platby," říká Jana Víšková.
Realita je jiná
Ve skutečnosti to však vypadalo takto: v Ústřední vojenské nemocnici sestra na dotaz po ceníku pacientku odbyla: "To nemáme, to musím nejdřív zadat do počítače a pak se ukáže, co tam bude."
V Havířově sice sestra ceník našla, ale psaný rukou a červeně zvýrazněná čísla neodpovídala tomu, co nakonec bylo na účtu. "Cizinci mají tady to krát tři, pane doktore," vysvětlovala sestra lékaři s prstem zapíchnutým v ceníku. Účet však nakonec vypadal úplně jinak, než jaké cifry byly v ceníku.
V Břeclavi ani přes snahu lékaře a sestry se ceník vůbec nepovedlo najít. A redaktorka, ač zaplatila 616 korun, nedostala účet žádný. Lékař se však dlouho omlouval s tím, že tuto práci dělá v nemocnici přes den dokumentaristka a ta teď není přítomna.
Jedině příbramská nemocnice měla ceník vyvěšený přede dveřmi, ale zdaleka tu nebylo všechno.
Přístup nemocnic k cenám vlastní práce se dá brát mimo jiné i tak, že zdravotnická zařízení pořád ještě neberou pacienty jako klienty.
Vládne podobný chaos i v platbách, které nemocnice dostávají od pojišťoven? "Ne, se smlouvami s pojišťovnou to nemá nic společného. Nemocnice mají veškerou péči hrazenou paušálem. Takže dostanou balík peněz a měly by se vejít do daného limitu," říká mluvčí VZP Jana Víšková.
