Například v lékárně v Praze na Velké Ohradě měla původně jedna z pacientek zaplatit za čtyři balení léku na snižování cholesterolu SimvaCard dohromady dva tisíce korun, zatímco dříve doplácela po dvou korunách čtyřiceti haléřích.
V nedaleké lékárně na Nových Butovicích, kam se pak vydala na radu lékaře, nakonec neplatila vůbec nic.
Další žena, tentokrát z Rakovníka, doplatila za lék Lipostat v lékárně na tamějším Husově náměstí 255 korun, ale v Tyršově ulici ho sehnala s doplatkem padesátikorunovým. Lékárníci tvrdí: Rozdíly v žádném případě nejdou do našich kapes. Bylo by lepší, kdyby ceny byly všude stejné. Ale dnes je to nereálné, chyba je v systému. Bohužel ani lékař, který předepisuje recept, ani lékárník nemusí mít vždy přehled, kolik se kde doplácí. Důvodů, proč se ceny v jednotlivých lékárnách liší, je více.
1. Příliš časté změny v úhradách. Tedy částkách, které za medikamenty proplácejí zdravotní pojišťovny. Ty se mění každého čtvrt roku a většinou směrem dolů. Pojišťovny tak tlačí výrobce, aby i oni zlevňovali, jinak by byl lék neprodejný. Jenže lékárníci mají mnohdy ještě zásoby nakoupené za původní ceny a mají právo je za ně doprodat. To byl také případ SimvaCardu.
"Měli jsme ten pětisetkorunový doplatek v počítači. Ale po pacientech ho většinou nechceme. Pak jde ovšem ztráta na náš účet," uvedla Jiřina Bártková, vedoucí lékárny, kde byl doplatek za lék ve výši 500 korun. "Dokud se budou úhrady měnit každé čtvrtletí, bude to tak pořád," dodala.
Stejné ceny léků? Zdroj: Anketa lékárnické komory mezi 13 tisíci pacienty
2. Lékárna sežene lék u distributora levněji. To byl případ Lipostatu. "Nízký doplatek padesát korun jsme ale měli jen krátce, sehnali jsme totiž léky, jimž měla zakrátko vypršet záruční lhůta," uvedla rakovnická lékárnice Jaroslava Roučková.
Podle mluvčího lékárnické komory Jan Horáčka existují ještě další důvody rozdílných cen: 3. Nerovné podmínky lékáren. "Velká lékárna odebírá množství léků a distributoři jí pak dávají množstevní rabat. Malá lékárna na malém městě ale nemá šanci a léky v ní jsou pak dražší," uvedl Horáček.
4. Přetahování mezi lékárnami. Podle Horáčka některé lékárny nevybírají přechodně žádné doplatky, platí ztrátu ze svého, a když si přetáhnou pacienty, ceny zase zvednou.
5. Nekalé praktiky výrobců léků, kdy dealeři tlačí na lékárníky, aby doplatky snížili na svůj úkor. "Uvedu konkrétní příklad: přišel zástupce firmy XY a ptal se, jak moc jde na odbyt jejich lék. Řekl jsem, že moc ne, doplatek je vysoký. Opáčil, ať ho snížím. Jinak prý řekne panu doktorovi, aby pacienty posílal s receptem do jiné lékárny, kde se už dohodl," líčí svou zkušenost lékárník Horáček.
S něčím podobným se setkala i lékárnice z Husova náměstí v Rakovníku. Lékárnická komora se už dlouho snaží prosadit, aby léky měly vždy po jeden rok pevnou cenu ve všech lékárnách. "Lékárenství by nemělo být předmětem konkurence v tom, jaké tam pacienti platí doplatky, není to vůči nemocným etické," tvrdí Horáček.
Tento návrh však opakovaně naráží na protiargumenty - například ten, že ceny léků a tedy i doplatky by se tak na celý rok vždy zablokovaly, a nemohly by tudíž ani zlevnit.
"Jsme pro pevné ceny, ale jen v případě, že bude zaručeno, že někdo ty ceny skutečně dobře dohodne. Dnes je to tak, že ceny jsou někdy zbytečně vysoké - a ty by se tak jenom zafixovaly," uvedla Ludmila Honzáková z Všeobecné zdravotní pojišťovny.
