Od roku 1997 pracoval v tehdy nově zřízené pobočce Služby pro odhalování korupce v Kolíně. A otevřel tam kauzu podivného podnikání městské policie, která střežila soukromé objekty.
Nadřízení však byli proti. "Nařídili mi ukončit šetření. A přitom mi ještě uložili domácí vězení, což je proti všem předpisům," ukazuje Virgala úřední lejstra, která jeho slova potvrzují.
Ani další případ nemohl dokončit. Spis slovenského podnikatele, který podle něho nelegálně vydělával na svých krajanech, se za podivných okolností ztratil. Inspekce ministra vnitra začala po upozornění Virgaly spis hledat. Neúspěšně.
"Podnětů pana Virgaly byly desítky a žádný nebyl prošetřen v jeho prospěch. Je to konfliktní člověk," odráží mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová dotazy na Virgalovu práci.
Nikdo jiný z policie jeho práci posuzovat nechce: od policejního prezidenta Jiřího Koláře až po šéfa pražské expozitury protikorupční služby Richarda Vacka, který je nadřízený kolínskému útvaru. Virgalův někdejší přímý nadřízený Jaroslav Svoboda je už od listopadu nemocen.
Když se později Virgala pokusil znovuotevřít případ městské policie, opět narazil. Raději prý požádal o neplacené volno.
"Přítomnost ve službě byla zbytečná, protože jsem pouze přidělával práci svým nadřízeným se zahlazováním mých případů," říká a dokládá to dalším dokumentem. Nevyhověli mu, a proto 15. ledna 2000 nepřevzal výplatu. A potom ještě jedenáctkrát.
"Vůči daňovým poplatníkům jsem necítil morální právo pobírat plat, když nemohu vykonávat své povinnosti," vysvětluje své rozhodnutí muž, kterého v posudku pro bezpečnostní prověrku renomovaná psycholožka označila za nepřítele kompromisních řešení.
Aby na svůj případ náležitě upozornil, dotázal se Virgala dopisem policejního prezidenta a ministra vnitra Grosse, kam jim má svůj roční plat poslat.
Namísto požadovaného služebního rozhovoru s Kolářem se mu vrátil pouze dopis, v němž mu Kolářův asistent doporučuje, aby peníze daroval potřebným. Dodnes tak Virgalovy platy visí na účtu policie.
Pak to šlo ráz na ráz: sešla se komise, která konstatovala, že Virgala je "nezpůsobilý pro výkon funkce policejního rady na úseku hospodářské trestné činnosti". Zda je takové hodnocení oprávněné, rozhodne soud, na nějž se Virgala obrátil.
Nicméně z policejního rady s dvacetiletou praxí se ze dne na den stal pochůzkář na obvodním oddělení. Mezitím jej ještě na tři měsíce převeleli do uprchlického tábora v Bálkové u Plzně, sto šedesát kilometrů daleko od domova. A to navzdory tomu, že mu chyběla potřebná lékařská vyšetření.
"Nikdo z jeho nadřízených asi nepředpokládal, že to vezme. Nejspíš čekali, že už kvůli manželce a dětem, s nimiž bydlí tady, odejde dobrovolně. Že si vezme odchodné a rentu, na kterou by měl až do důchodu nárok, a že o něm už nikdy neuslyší," soudí redaktor týdeníku Kolínský Pres Martin Prokop, který Virgalův případ dlouhodobě sleduje.
A jak se na svou služební kariéru dívá sám Virgala? "Snažil jsem se ztvárnit profesně čistého a nekompromisního policistu. Chtěl jsem tím upozornit, že je to vysněný mýtus."
Poslední dějství jeho příběhu se odehrálo 8. listopadu loňského roku, kdy se už coby řadový policista dozvěděl, že jeho někdejší kolegové z kolínské pobočky protikorupční služby oslavují.
"Měl se tam podávat alkohol a někteří z účastníků měli s největší pravděpodobností odjíždět domů služebními vozy," říká bez okolků. Tu noc sloužil a nad ránem zastavil služební vůz řízený svým bývalým nadřízeným Svobodou.
Sotva důstojník dýchnul do balonku, bylo jasné, že před jízdou pil. K lékaři, který by mu odebral krev, se mu však příliš nechtělo. "Říkal, že prý nemůže opustit auto, protože veze utajované materiály pro Standu Grosse. Jisté je, že navzdory předpisům v autě přepravoval svou přítelkyni," popisuje noční kontrolu Virgala.
Patovou situaci nakonec vyřešil Svobodův nadřízený Richard Vacek, který neprodleně dorazil na místo. Převzal "utajované materiály pro Standu" a nachytaný policista si konečně nechal odebrat krev. 1,33 promile, vyčetli ze vzorku lékaři.
Policejní mluvčí po několika dnech vyšetřování oznámila, že se Svoboda s policejním odznakem rozloučí, jen co ukončí náhlou pracovní neschopnost.
"Že to byla pomsta? Proč se na to nedíváte tak, že jsem ho uchránil od většího maléru - vždyť mohl někde dál srazit třeba otce malých dětí. Chtěl jsem hlavně na konkrétním případu vykreslit, jak se chová nadřízený, který by měl jít vzorem," přibližuje své pohnutky Virgala.
