Místopředseda ODS Petr Nečas však MF DNES řekl, že sociální demokraté během vládní krize s ODS vyjednávali...
Mě ta jeho formulace v úterní Mladé frontě DNES opravdu překvapila, ale opravdu jsem s ním od té doby nemluvil. Nevím, koho měl na mysli.
Už v pátek v Poslanecké sněmovně, na počátku té krize, jste sám oslovil dva členy Unie svobody a nabídl jim přestup do ODS. Neznamená to, že jste přece jen využil situace a pokusil se vládní koalici rozbít?
Mé oslovení těchto dvou lidí bylo spíše úsměvným přátelským gestem v momentě, kdy jsem viděl jejich zdrcené a zničené tváře.
Umíte si představit, že budete někdy spolupracovat s Unií svobody?
Řekl bych tři body: Za prvé si myslím, že křehkost vládní koalice neskončila a že různé epizody podobné té z minulého týdne se budou opakovat. Druhá věc je, že podle mého názoru vyšla Unie svobody z této situace výrazně oslabena a spolkla to, co by normální člověk rozhodně spolknout neměl. Opravdu nevím, jaká je budoucnost Unie svobody. A třetí věc: Unie svobody dosud je parlamentní stranou a není důvod, abychom se vyhýbali kontaktu, eventuálně spolupráci.
Řekl jste, že nebudete o případných řešeních vládní krize vyjednávat s předsedou ČSSD a premiérem Vladimírem Špidlou, ale možná jen s "realističtějším politikem". Měl jste na mysli místopředsedu ČSSD Stanislava Grosse?
Neměl jsem na mysli opravdu nikoho.
Proč jste nechtěl vyjednávat s Vladimírem Špidlou?
Myslím, že se ukázalo něco z pravé podstaty Vladimíra Špidly. Myslím, že názor, že on není tou budoucností České republiky, není jenom názor můj.
Kdo by pro vás tedy byl partnerem pro vyjednávání s ČSSD?
To nebyl v žádném případě nákrok, nástin k vyhledávání toho či onoho partnera v ČSSD.
Pokud by se v ČSSD našel "realističtější politik", než je Vladimír Špidla, jak by podle vás mohla vypadat spolupráce pravicové ODS s levicovými sociálními demokraty?
Nechci spekulovat o vnitřních poměrech sociální demokracie. V každém případě tato krize nechala vyjít na povrch, že naprostá jednota v sociální demokracii není. Mně se zdá, že metoda parního válce, kdy Vladimír Špidla válcuje názory ostatních, tentokrát narazila i uvnitř sociální demokracie.
V jednom svém komentáři jste napsal, že ta krize má hlubší význam, že jde o další důkaz zvratu k socialistickým poměrům. Když je to pro vás takhle vážné, budete se snažit s tím něco dělat? A co?
V dopisech, které stále dostávám, jsou neustále výzvy: Dělejte něco! V tuhle chvíli ale musím trpělivě říci, že jednou věcí je něco dělat v současném rozdělení karet, druhou věcí je ty karty znovu rozdat. Dnes máme opravdu jen 58 hlasů (v Poslanecké sněmovně - pozn. aut.) a vím, že spousta našich iniciativ bude automaticky blokována vládní většinou ve spolupráci s komunisty. Nicméně ale nebudeme ustupovat.
Vám vládní krize nepřipadala jako příležitost dostat ODS znovu do hry?
Podle mého názoru to tak nevypadalo. Touha po vládních křeslech mezi KDU-ČSL a Unií svobody po čtyřletém abstinenčním prožitku je obrovská. Jsem si zcela jist, že se tyto strany třásly, aby se jim vládní koalice nesesypala. O rozpadu vlády to podle mého názoru nebylo.
Přesto však premiér Špidla v jednom momentě mluvil o menšinové vládě, která by hledala pro své návrhy podporu u komunistů, ale i u ODS. Umíte si to představit?
Špidlova myšlenka menšinové vlády je věc, se kterou dlouho koketuje. On si pořád myslí, že je možné, aby mu procházelo úplně všechno. I žití v menšinové vládě, bez nějaké řádně podepsané smlouvy, kterou jsme my v jeden moment nazvali opoziční.
Počítáte s tím, že Špidlova vláda přece jen nevydrží celé čtyři roky?
Čtu dnešní formulaci Hany Marvanové, už nevím ve kterém deníku, že ona si není jista, jestli podpoří vládě rozpočet. Potom si musím položit otázku, co přesně včera podepsaná dohoda mezi stranami vládní koalice znamená. (Dohodou se Unie svobody zavazuje, že bude hlasovat pro důležité a předjednané zákony, jinak sama vládu opustí - pozn. aut.)
Budete nabízet členství v ODS poslankyni Marvanové nebo dalším členům Unie svobody?
My vidíme malou pravděpodobnost, že bychom mohli na svou stranu získávat druhou opoziční stranu. Proto je pro nás hlas Hany Marvanové nebo nějakého Marvana z jiné strany pouze hlasem padesátým devátým, šedesátým prvním, a ne sto prvním.
Takže čekáte, až bude víc Han Marvanových.
Já jsem v pátek někomu řekl, jako první reakci na tu situaci, větu: Začnu to brát vážně, když dostanu zprávu o tom, že se v ČSSD též rodí nějaký pan Marvan nebo paní Marvanová. Nebo eventuálně, že se rodí i v Unii svobody. Ale zprávy tohoto typu zatím žádné nemám. Musel by mi někdo říct, že vstanou nové Marvanové.
Za dva měsíce je kongres ODS. Budete na něm kandidovat na předsedu? Po volbách do sněmovny, ve kterých ODS neuspěla, to nebylo jisté.
Žádný nový výrok v tomto rozhovoru neučiním.
Chcete být dál předsedou ODS?
Mohu vám teď sdělit, že 13.-15. prosince bude kongres. Tam to bude jasné. Teď k tomu žádný soud říci nechci.
Proč?
Mohu dodat, abych něco uspokojil: s odstupem tří měsíců je moje kandidatura pravděpodobnější.
Znamená to, že už nehledáte svého nástupce pro vedení ODS?
Přiznávám, že jsem formulaci tohoto typu před třemi měsíci řekl, ale myslím, že je potřeba, aby se potenciální kandidáti ozvali sami.
Mají vůbec odvahu se v tuto chvíli sami ozvat?
Kdyby neměli, tak myslím, že nemají ani nárok usilovat o předsednictví v ODS.
Kdy chcete odejít do politického důchodu?
Velmi striktně bych oddělil dvě věci: kandidaturu na předsedu ODS a politický důchod. To jsou časově dvě odlišné věci.
Několik členů vaší strany už řeklo, že ODS uvažuje jen o jediném kandidátovi pro volbu příštího prezidenta. Chcete se u tohle funkci ucházet?
Právě před chvílí Senát neschválil možnost přímé volby prezidenta, a proto má kandidatura na prezidenta smysl jen s možností spočítat si hlasy politických stran ve sněmovně a v Senátu.
Takže chcete s odpovědí vyčkat, až jak dopadnou volby do Senátu, zda ODS neposílí?
Myslím... ne myslím, sděluji zcela jasně, že do znalosti výsledku senátních voleb je zbytečné vydávat nějaký soud.
Nebylo by však korektní říci už dnes, čtyři měsíce před volbou, ano, chci kandidovat, nebo ne, nechci.
Není to otázka osobní volby, osobní odvahy, osobního přesvědčení. V žádném případě jsem nikdy neřekl ani slovo o tom, že o tuto funkci nestojím, a myslím, že to v tuto chvíli stačí.
