Holcknecht se k tomuto u nás poněkud neobvyklému sportu dostal přes westernové ježdění na koních.
"Westernridingu se věnuji od roku 1988. O dva roky později jsem byl jako divák na mistrovství Evropy v Augsburgu u Mnichova, za další čtyři roky jsem tam už jezdil.
V roce 1995 jsem se rozhodl, že se kromě koně naučím ovládat i laso," popsal svůj profesní vývoj Holcknecht.
Jednou viděl zahraničního borce, který laso ovládal tak dokonale, že zatoužil alespoň trochu se mu přiblížit. "Stačí se naučit pár prvních triků a pak vás laso chytne," míní. Svůj um pak Holcknecht vylepšoval při zahraničních angažmá ve westernových městečkách u Mnichova či v Norimberku. Teď má smlouvu na práci v Magdeburgu. Na letošní americký šampionát v lasování odjel bez velkých ambicí, přál si jen, aby skončil alespoň v první desítce závodníků.
"Mexičané a Američané mě okukovali. Říkali: dobré, dobré, ale že vyhraju, s tím jsem vůbec nepočítal. Ani jsem to tam moc neoslavil. Dal jsem si to jejich špatné pivo a to bylo všechno," vypráví s klidem rodilý Moravan, který jedenáct let žil v Kašperských Horách. Za vrchol umění považuje Holcknecht disciplínu, která končí efektními prvky, kdy se kůň chytá lasem za přední nohy, zadní nohy nebo za krk.
Mistr světa má nejraději umělohmotná nylonová lasa. Jejich kvalita totiž zůstává stejná, ať je zrovna horko nebo je chladněji. "Na světě existuje asi dvě stě druhů různě dlouhých las. Jsou třeba lasa z kaktusového vlákna," říká Holcknecht.
