Z Castrova životopisu
Fidel Castro Ruz se prý narodil 13. srpna 1926 na rodinné cukrové plantáži u Biránu v kubánské provincii Orienta. Jeho otec, původně ze španělské Galicie, měl plantáže o 23 000 akrech.
O datu Fidelova narození však existují různé verze. Když mu bylo šest let, přesvědčil rodiče, aby jej poslali do školy do Santiaga. Tam ho učili jezuité, stejně jako v Havaně, kam přestoupil v roce 1942. Tam byl dokonce nejlepším atletem školy.
Ale ještě předtím, v listopadu 1940, napsal mladý Fidel dopis americkému prezidentovi Franklinu Delanu Rooseveltovi, v němž se představuje jako dvanáctiletý student školy v Santiagu. Ten dopis je stále v archivu Bílého domu. Nevymýšlel-li si Castro, musel se narodit v roce 1928.
Po jezuitské přípravce nastoupil na právnickou fakultu havanské univerzity. Při promoci mu profesoři předpovídali skvělou kariéru. Poté si společně se dvěma společníky otevřel advokátskou kancelář a jako právník se pokoušel pomáhat chudým.
Ambicióznímu mladému muži to nestačilo - chtěl vstoupit do politiky a ucházet se o parlamentní křeslo ve volbách v roce 1952. Vše vypadalo bez problémů, výmluvný řečník měl křeslo takřka jisté předem. Plány mu však překazil generál Fulgencio Batista, když se krvavým pučem dostal k moci a zrušil volby.
"Advokát chudých" odešel do ilegality a zapojil se do ozbrojeného odboje. První povstání proti Batistovi vedl v roce 1953, další v roce 1956. Obě ztroskotala. Při druhém dokonce diktátor Batista prohlásil, že byl Castro zabit.
Nakonec to byl Batista, kdo před Castrem uprchl. Poražený diktátor uletěl na Floridu na Nový rok 1959. Týden poté Castro a jeho "barbudos", vousáči, vítězně vpochodovali do Havany.
Vztahy USA - Kuba
Američané novou vládu v Havaně, v níž se stal Castro premiérem, uznali 7. ledna 1959. Brzy to však ve vztazích se sousedem na severu zaskřípalo - když revoluční Kubánci začali znárodňovat americký majetek na ostrově.
Washington, znepokojen tím, že ostrov vzdálený pouze 150 kilometrů od USA by se mohl stát předsunutou výspou Sovětů, se snažil nový režim zlikvidovat.
"Castro se zřejmě ohlíží k minulosti s pocitem, že úspěšně vzdoroval všemu, co mu nachystal osud," říká Wayne Smith, někdejší americký diplomat na Kubě, který sleduje Castra již desítky let. "Vedl revoluci, čelil Spojeným státům, přežil pád Sovětského svazu."
Castro přestál nejen vylodění exilové armády vycvičené CIA v roce 1961 a stále platné americké embargo, ale i četné pokusy o atentát. Ráj rolníků a dělníků, jak jej Castro předpovídal, si však ani na "ostrově svobody" nevedl lépe než v ostatních komunistických zemích.
Castrův "Ostrov svobody"
Plánované hospodářství vedlo k chronickým nedostatkům a přídělovému systému, k egalitářství, kde se každý má stejně špatně. Milion Kubánců v několika stále pokračujících vlnách a mnohdy za velmi dramatických okolností odešlo do exilu.
Hlasy opozice jsou umlčeny, volby jsou předem do detailů připraveny a média jsou pod kontrolou. Neuspěly ani snahy režimu "vyvážet socialismu" do Afriky a do Latinské Ameriky.
Přes veškerou nevraživost Washingtonu a Havany zazněla letos na adresu Castra příznivější slova. "Castro udělal i dobré věci pro Kubánce," připustil v dubnu Colin Powell, třetí nejvýznamnější muž americké administrativy.
Měl na mysli zejména kubánské zdravotnictví a školství. Byla to poprvé za 40 let, co podobná slova zazněla z takových úst. Powell zároveň dodal, že Castro zůstává ve vleku "zmizelé doby".
A čas je i na robustním Fidelovi přece jen vidět. Jeho projevy, kdy Fidel chrlí spatra celé statistiky i žerty, sice stále fascinují mnohé posluchače (Castrovým rekordem je více než sedmihodinový projev), se nyní zkracují, občas se zamotá do poznámek, opakuje se.
"Není to slabý stařec, vůbec ne, ale každý člověk je smrtelný a nemůže dělat věci, co dělával kdysi," říká Wayne Smith. Castro, to je ztělesnění kubánského režimu. Nic zásadního na ostrově se neodehraje bez souhlasu Comandanta. A celý svět se s Kubánci ptá, zda Castrův režim přežije svého velitele.
