Případ dětí, které měly z Čadu putovat do Evropy, se na veřejnost dostal loni koncem října. Čadská policie tehdy na letišti v Abéché zabránila startu letadla, jež mělo 103 dětí v doprovodu pracovníků Zoeiny archy přepravit na starý kontinent.
Humanitárci tvrdili, že jde o sirotky ze súdánské provincie Dárfúr, kteří navíc potřebují akutní zdravotní péči, která v Africe není dostupná. V Evropě, konkrétně ve Francii a Belgii, už na děti čekali náhradní rodiče, od nichž Zoeina archa předem vybrala dohromady až milion eur.
Ukázalo se ale, že děti - všechny ve věku od jednoho do deseti let - jsou až na drobná zranění v pořádku, že nejsou ze Súdánu, ale z čadských vesnic u súdánských hranic a že drtivá většina z nich má alespoň jednoho rodiče.
Francouzi putovali za mříže. Koncem prosince dostali od čadského soudu osm let nucených prací a Paříž hned požádala o jejich vydání do vlasti. Čad jí na základě dvoustranné smlouvy vyhověl. Ve Francii pak soud změnil původní verdikt na osm let "obyčejného" vězení, protože tamní právní řád nucené práce nezná.
Agentura AP večer citovala francouzského ministra spravedlnosti, který oznámil, že všech šest humanitárců opustilo věznici.
Děti už jsou u původních rodin
O děti se mezitím starali lidé z dětského fondu OSN UNICEF a z Červeného kříže. Před třemi týdny pak UNICEF dostal od čadské vlády povolení převézt děti zpátky k jejich původním rodinám.
Ve Francii vzbudil prosincový verdikt čadského soudu pochyby. I proto, že mnozí označují režim prezidenta Débyho za diktátorský.
Francie a Čad jsou však zmíněnou dvoustrannou dohodou vázány respektovat rozsudky justice druhého státu v případě, že odsouzení požádají o odpykání trestu ve vlasti. Jedinou nadějí pro šest humanitárních pracovníků tak byla právě milost od Idrisse Débyho.
